36 C 73/2022-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 1. 2022 po žalovaném zaplacení částky 69.247,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.819,65 Kč od 27. 11. 2020 do 14. 4. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 148,53 Kč od 27. 11. 2020 do 14. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 73.167,01 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, jako nároků ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] dne 21. 8. 2015. Tvrdila, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 132.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2.895.90 Kč počínaje dnem 15. 9. 2015, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany si dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 18,90 % ročně. Žalovaný vrátil žalobkyni částku 172.985,98 Kč, při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, čestného prohlášení žalovaného o zasílání mzdy, výpisu z běžného účtu žalovaného a z vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - žádosti žalovaného o úvěr, výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období II - IV/2015, smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu, platební historie úvěrové smlouvy, oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný, sazebníku poplatků žalobkyně, produktových a všeobecných podmínek (dále jen VPP), předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 21. 8. 2015, kdy žalovaný požádal o úvěr, v žádosti uvedl, že má odborné - učňovské vzdělání, je ženatý, mají zúžené společné jmění manželů, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou u zaměstnavatele [ulice] stavby [právnická osoba], kde pracuje jako dělník/řemeslník, v rámci finančních údajů uvedl, že má průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 25.000 Kč bez srážek ze mzdy a jiných měsíčních splátek, bez vyživovaných dětí, k žádosti přiložil své čestné prohlášení, ve kterém uvedl, že na jeho běžný účet č. [bankovní účet] byla za poslední 4 měsíce zasílána mzda od [anonymizována dvě slova] [obec], a to 13. 7. 2012 - 41.105 Kč, 14. 8. 2012 - 34.132 Kč, 11. 9. 2012 - 35.443 Kč, 12. 10. 2012 - 28.201 Kč s tím, že jeho průměrný měsíční příjem činí 34.788 Kč. Žalobkyně si k výši příjmů nevyžádala žádný doklad od zaměstnavatele, vycházela z výpisu běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet], tedy u žalobkyně, v měsíci II/2015 měl žalovaný počátení zůstatek 33.023,12 Kč, konečný zůstatek 10.438,86 Kč, v měsíci III/2015 počáteční zůstatek 10.438,80 Kč, konečný zůstatek - 5.157,04 Kč, v měsíci IV/2015 počáteční zůstatek - 5.157,04 Kč, konečný zůstatek - 11.625,79 Kč, v měsíci V /2015 počáteční zůstatek - 11.625,79 Kč, konečný zůstatek - 19.272,94 Kč, v měsíci VI/2015 počáteční zůstatek - 19.272,94 Kč, konečný zůstatek - 19.260,91 Kč a v měsíci VII/2015 počáteční zůstatek - 19.260,91 Kč a konečný zůstatek - 17.582,74 Kč Ani v jednom z výpisů není uvedena platba od zaměstnavatele. Žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti vůbec nezkoumala výdaje žalovaného, z výše uvedeného výpisu z běžného účtu musela vědět, že se postupně platbami dostává do mínusového stavu. Dne 21. 8. 2015 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet tzv. expres půjčku, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla - převedla na jeho účet č. [bankovní účet] částku 132.000 Kč, žalovaný se tuto částku zavázal zaplatit žalobkyni v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2.2895,96 Kč, z toho úhrada pojištění 220 Kč, žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 1.295 Kč, 1. splátka byla splatná 15. 9. 2015, celková částka splatná žalovaným byla k datu uzavření smlouvy vypočtena částkou 256.552,73 Kč při roční úrokové sazbě 18,90 % ročně a RPSN - 21 %. Žalovaný za celou dobu uhradil částku 172.985,98 Kč, kterou žalobkyně započítala na jednotlivé nároky dohodnuté ve smlouvě. Následně žalobkyně z důvodu porušování povinností žalovaným prohlásila úvěr poskytnutý dle smlouvy o úvěru dopisem ze dne 14. 4. 2021 za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaný nezaplatil dlužnou částku ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně, která byla žalovanému odeslána poštou. 5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Vzhledem k tomu, že smlouva mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena dne 21. 8. 2015, posoudil soud uplatněný nárok ještě dle zákona o spotřebitelském úvěru - zák. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném k tomu dni (dále jen ZSÚ). 7. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobní návrh není po právu. Ke dni uzavření smlouvy - 21. 8. 2015 byla upravena povinnost věřitele zjišťovat úvěruschopnost spotřebitele pod pohrůžkou neplatnosti uzavřené smlouvy. Pokud žalobkyně posoudila úvěruschopnost výpisem z účtu žalovaného za měsíce II - VII/2015, z těchto jednoznačně vyplývá, že žalovaný se postupně dostával do mínusu, v účtu není ani pravidelný měsíční příjem, který žalovaný pouze ve své žádosti uvedl a výši příjmu doložil svým čestným prohlášením. Žalobkyně navíc ani nezjišťovala, jaké má žalovaný výdaje. Protože žalobkyně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, naopak z účtu žalovaného, který měla žalobkyně k dispozici zcela jednoznačně vyplývalo, že se žalovaný postupně dostává do mínusového stavu. Soud proto považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 9 ZSÚ. 9. Bylo prokázáno, že žalovanému žalobkyně půjčila částku 132.000 Kč dne 21. 8. 2015 převodem na jeho účet u žalobkyně, žalovaný žalobkyni by byl povinen vrátit stejnou částku, jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. OZ, vzhledem k tomu, že žalovaný defacto přeplatil dluh, soud návrh žalobkyně v plném rozsahu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné úvěrové smlouvy. Soud rovněž nepřihlížel k tomu, na jaké částky dle smlouvy žalobkyně jednotlivé jeho platby započítala, neboť žalobkyně k tomu nebyla oprávněna, když s žalovaným uzavřela absolutně neplatnou úvěrovou smlouvu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by měl úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení, vzhledem k tomu, že mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že ve výroku ad. II. mu náhradu nákladů řízení nepřiznal.