37 C 118/2023-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalované, aby jí zaplatila částku 26 078,83 Kč s příslušenstvím, představující dlužnou úhradu za plyn dodávaný jí žalobkyní z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky plynu [číslo] v období 18. 6. 2021 až 3. 6. 2022, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou této částky. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) /. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu [číslo] na základě které byl plyn dodáván žalované do odběrného místa – byt [číslo] na adrese [adresa], jak se podává z této smlouvy. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky žalobkyně a její ceník. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] dne 9. 6. 2022 nedoplatek za dodávku zemního plynu za období 18. 6. 2021 až 3. 6. 2022 částku ve výši 26 078,83 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč se splatností 30. 6. 2022, jak je zřejmé z předmětné faktury. Žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána k plnění, jak se podává z upomínky, na svůj dluh však dosud ničeho neuhradila. 4. V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ energetický zákon”). Dle § 72 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, podle které žalobkyně řádně dodávala žalované plyn do odběrného místa, žalovaná naproti tomu nesplnila svoji základní povinnost vyplývající ze smluvního vztahu a neuhradila cenu plynu ani služeb souvisejících. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku za dodaný plyn s příslušenstvím, tedy s úroky z prodlení v zákonné výši dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ třídenní. 5. V daném případě bylo ujednání o smluvní pokutě včleněno do obchodních podmínek. V projednávané věci se jedná o smlouvu spotřebitelskou, soud tak odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, kdy v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající nárok na smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Soud dále uvádí, že text spotřebitelské smlouvy, zvlášť jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Uvedená zásada dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějící sloužit k tomu, aby do nich v části nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná, a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (např. ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učinil, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému ujednání nelze přiznat právní ochranu. S ohledem na uvedené soud žalobu ohledně smluvní pokuty jako nedůvodnou zamítl. 6. Protože žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části (necelá 2 % předmětu řízení) soud přiznal dle § 142 odst. 3 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) stanovenou podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 1 064 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 252 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit činí 2 516 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 OSŘ. Soud v projednávané věci není toho názoru, že by bylo na místě neaplikovat shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, když žaloba je podána na ustáleném vzoru a ve vztahu k žalované nebylo třeba vynaložit více sil, než v jiných případech k tomu, aby byla kompletní a byly v ní uvedeny všechny rozhodné skutečnosti.