37 C 204/2023-30 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2023 domáhala uložení povinnosti žalovanému, aby jí zaplatil částku 10 756 Kč s příslušenstvím, představující dlužné pojistné z titulu pojistné smlouvy [číslo]. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) /. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný dne 11. 1. 2021 s žalobkyní uzavřel pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo modulární autopojištění, s počátkem pojištění od 12. 1. 2021 a měsíčním pojistným ve výši 704 Kč, jak je zřejmé z této pojistné smlouvy a úhradou pojistného za skutečně ujeté kilometry ve výši 6 102 Kč, jak se podává z přehledu předpisů a úhrad. Žalovaný měl za dobu trvání pojištění uhradit 21 266 Kč, uhradil pouze 10 560 Kč, jak je zřejmé z přehledu předpisů a úhrad. Žalobkyně tak žalovaného o zaplacení dlužného pojistného upomenula. Protože žalovaný dlužné pojistné ve stanovené lhůtě neuhradil, žalobkyně mu zaslala oznámení o zániku pojistné smlouvy ke dni 25. 6. 2022. I přes předžalobní výzvu žalovaný na dlužné pojistné ničeho neuhradil. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla ve smyslu § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů uzavřena pojistná smlouva. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužné pojistné ve stanovené lhůtě neuhradil, a pojištění tak marným uplynutím této lhůty, tj. ke dni 25. 6. 2022 ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) cit. zákona zaniklo. Vzhledem k tomu že žalovaný po dobu trvání pojistného vztahu neplatil sjednané pojistné, má žalobkyně vedle nároku na zaplacení dlužného pojistného též nárok na náhradu nákladů za upomínání ve výši 50 Kč. Soud proto žalobě plně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku a ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) stanovenou podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 800 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 252 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit činí 2 252 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně. Soud v projednávané věci není toho názoru, že by bylo na místě neaplikovat shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, když žaloba je podána na ustáleném vzoru a ve vztahu k žalovanému nebylo třeba vynaložit více sil, než v jiných případech k tomu, aby byla kompletní a byly v ní uvedeny všechny rozhodné skutečnosti.