41 C 25/2023-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 8. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 191,12 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 1. 7. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 113 333 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr společně s odměnou pro úvěrujícího, a to formou 72 měsíčních splátek po 2 671 Kč. Žalovaný však svému závazku nedostál a úvěr řádně nesplácel. Proto došlo k odstoupení od smlouvy ze strany právního předchůdce žalobce a k zesplatnění celého úvěru. Žalovanému tak vznikl dluh skládající se z nesplacené jistiny (nevrácená jistina úvěru a smluvní úroky ke dni zesplatnění) v částce 21 900,30 Kč, neuhrazených poplatků v částce 2 422 Kč, smluvní pokuty v částce 4 868,82 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od 27. 2. 2021 do 26. 2. 2021 v částce 437,87 Kč, smluvního úroku ve výši 19,30 % ročně z částky 21 900,30 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 322,30 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení. Účtované poplatky sestávaly z částky 308,55 Kč představující náklady na sjednání úvěrové smlouvy, které byly součástí měsíčních splátek, částku 2 000 Kč představující administrativní náklady v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy a částky 113,29 Kč představující část nákladů financování. Smluvní pokuta se pak skládala z částky 500 Kč za odeslanou upomínku a částky 4 368,82 Kč za prodlení se splátkami, která byla účtována v sazbě 0,1 % denně. Žalovaný specifikovaný dluh neuhradil ani přes výzvy předchůdce žalobce. Právní předchůdce žalobce pak svoji pohledávku postoupil na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 1. 7. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v požadované výši 113 333 Kč za účelem koupě vozidla Lancia Phedra. Žalovaný se zavázal vrátit zpět žalobci částku v celkové výši 192 312 Kč, přičemž ji měl uhradit v 72 měsíčních splátkách po 2 671 Kč. V případě prodlení s platbou vznikla žalovanému dle smlouvy povinnost zaplatit smluvní pokutu v částce 0,3 % z dlužné částky za den a dále 500 Kč za vystavení upomínky. Žalovaný však splátky úvěru řádně nehradil, a proto právní předchůdce žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil dopisem ze dne 17. 2. 2021, a to ke dni 26. 2. 2021 s výzvou k úhradě dlužné částky. Žalobce požadoval vrácení dosud nesplacené jistiny, úhrady smluvních úroků, zaplacení smluvní pokuty za odeslanou upomínku a prodlení s úhradou splátek ve výši 0,1 % denně (tedy méně, než bylo dojednáno), a dále náhradu nákladů spojených s předčasným ukončením smlouvy, a k tomu zákonný úrok z prodlení, když výše dluhu odpovídala vyčíslení dle bodu 1. rozsudku. Žalovaný na výzvu nereagoval. Předchůdce žalobce se následně dohodl s žalobcem, že mu za úplatu pohledávku postoupí za podmínek dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 10. 2021. Postoupení pohledávky pak předchůdce žalobce žalovanému oznámil dopisem ze dne 19. 10. 2021. K úhradě dluhu pak žalovaného vyzýval též žalobce předžalobní výzvou ze dne 5. 2. 2022, ovšem též neúspěšně. 5. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Ze zjištěných závěrů o skutkovém stavu podřazeným pod výše uvedené právní normy soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení věci. Účastníci platně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, když smlouva splňovala zákonné náležitosti a žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovanému ze smlouvy vyplývala povinnost vrátit jistinu úvěru a smluvně sjednané poplatky a obchodní úrok. Žalovaný ovšem, dle tvrzení žalobce své smluvní povinnosti nesplnil, neboť se dostal do prodlení se splácením úvěru. Žalovaný byl v rámci řízení zcela pasivní. Neprokázal, ani netvrdil, že by žalobci dlužnou částku zaplatil, nebo se své povinnosti jinak zbavil, případně že nárok uplatněný žalobou je nedůvodný. Nárok žalobce jasně vyplýval z předložených listin a soud proto žalobě zcela vyhověl, a to jak co do požadované jistiny úvěru, tak ohledně poplatků, smluvní pokuty a smluvního úroku, který žalobce řádně vyčíslil, když soud tyto částky neměl za nepřiměřené (žalobce si sice ve smlouvě sjednal smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně, která by byla nepřiměřená, ovšem smluvní pokutu žalovanému účtoval pouze ve výši 0,1%, přičemž taková výše smluvní pokuty již nepřiměřená není a soud ji proto přiznal. Soud pak žalobci vyhověl i co do zákonného úroku z prodlení, který soud žalobci přiznal na základě § 1970 o. z. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 620 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 168 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 191 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.