41 C 84/2022-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 26 721,54 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 26 721,54 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení a 18,90 % úrok ročně z částky 26 721,54 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení a náhradu vzniklých nákladů řízení. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu žalované poskytnutých finančních prostředků v podobě kontokorentního úvěru, poskytnutého jí ze strany [právnická osoba], [IČO]. Pohledávku za žalovanou žalobce do svého majetku získal na základě postupní smlouvy. Smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru pak byla uzavřená dne 29. 2. 2020. Na jejím základě byla žalované poskytnutá částka 24 000 Kč. Žalobce zdůraznil, že žalovaná dobře znala podmínky, za kterých úvěr čerpala, jakož i svoji povinnost jej věřiteli zaplatit, resp. průběžně splácet. Jelikož se tak nestalo, byl úvěr zesplatněný – převedený na evidenční účet. Dluh žalované se skládá z dlužné částky odpovídající výši čerpaného kontokorentního úvěru (24 000 Kč). Dále z částky 268,60 Kč, když právě o uvedou částku k datu 30. 4. 2021 žalovaná výši kontokorentního úvěru překročila. Žalobci náleží i částka 1 800 Kč za dlužné poplatky souvisejícími s porušením povinnosti a zaslanými výzvami podle obsahu ceníku, ale i částka ve výši 1 171,71 Kč, skládající se s dílčích debetních úroků ve výši: 390,60 Kč, 30,71 Kč, 385 Kč a 365,40 Kč, který byl žalované naposledy účtovaný k datu 30. 6. 2021. Protože dluh nebyl žalovanou zaplacený dobrovolně, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu. 2. Žalobce i žalovaná k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaná na výzvu jí soudem zaslanou a jí doručenou dne 19. 7. 2023 nereagovala. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila. 3. Z listin do spisu založených je zjevné, že dne 18. 10. 2006 byla mezi [právnická osoba] jako bankovním subjektem a žalovanou uzavřená písemná smlouva o sporožirovém účtu a o jeho vedení. Následně dne 24. 6. 2011 byla mezi týmiž subjekty uzavřená smlouva o poskytování služeb Servis 24, umožňující využívat přímé bankovnictví ve vztahu k bankovnímu účtu č.: [bankovní účet] náležejícímu žalované. Podle následně uzavřené smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 29. 2. 2020 bylo žalované umožněno čerpat finanční prostředky ve výši 24 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,90 % ročně. 4. Z výzvy k plnění založené do spisu bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby dne 20. 4. 2022 vyzvána k úhradě dlužné částky, související s poskytnutým kontokorentem. Obesílána byla na adresu: [adresa] [bankovní účet] finanční prostředky čerpala, ale také, že jí na uvedený účet byly průběžně připisovány příjmy v řádech tisíců, ale i statisíců. 5. Z výpisu z účtu za období června 2021 vyplývá, že kontokorent měl být zrušený/zesplatněný k datu 30. 6. 2021, když k uvedenému datu činil dluh žalované částku 27 740,31 Kč. Po zohlednění dalších dílčích plateb od žalované činila dlužná a nezaplacená jistiny dluhu částku 26 721,54 Kč. 6. Výzva před podáním žaloby byla žalované adresována i ze strany [právnická osoba], o čemž svědčí nejen uvedená listina, ale i obálka od zaslané výzvy. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky do majteku žalobce informována. 7. Z bilance či podkladů pre súdné konanie vyplývá, že se úvěr stal splatným k datu 30. 6. 2021, jakož i to, jak byla stanovená výsledná částka/nárok uplatněný v tomto řízení, a to v kontextu skutkových tvrzení žaloby. 8. Soud ve vztahu k této věci uvádí, že pohledem obsahu spisu a založené postupní smlouvy nemá za to, že by se pohledávka za žalovanou z kontokorentního úvěru neměla dostat do majetku současného žalobce. To žalobce dostatečně doložil oznámením o postoupení pohledávky i postupní smlouvou. Žalobce tak je aktivně věcně legitimovaným subjektem k uplatnění nároku u soudu, neboť pohledávka za žalovanou prokazatelně do majetku žalobce přešla. 9. S ohledem na znění ustanovení § 115 a) o. s. ř. soud uvádí, že je možné v tomto případě rozhodnout bez provádění dokazování, a to jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci řízení s takovým postupem souhlasili. Předně lze uvést, že žaloba žalobce je po právu, neboť jeho pohledávka odpovídá obsahu listinných důkazů. Z nich je zřejmé, že žalovaná měla s právním předchůdcem žalobce - [právnická osoba] dlouhodobý smluvní vztah (zjevné z jednotlivých do spisu založených bankovních smluv). Na základě jednotlivých výpisů z účtu bylo řádně zdokladovavé, že žalovaná své závazky průběžně hradila, a že na její účet chodily finanční prostředky, ať již v řádů několika tisíců měsíčně, tak i v řádů sta tisíců (s ohledem na její platební historii). Založená byla i listina obsahující snahu o zachycení prověření úvěruschopnosti žalované. Z okolností případu a pro průběžný příjem žalované, je zjevné, že poskytnutí kontokorentního úvěru do výše 24 000 Kč nebylo ze strany [právnická osoba] rizikové či zjevně neuvážené, tedy takové, které by se rovnalo poskytnutí úvěru za každou cenu, a které by hrubě směřovalo proti právům spotřebitele. Jelikož účet žalované byl pravidelně kreditován, nelze mít za to, že by právní předchůdce žalobce na zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost dlužníka/žalované rezignoval. Také bylo listinnými důkazy postavené na jisto, že žalovaná finanční prostředky vyčerpala, a že celý nesplacený kontokorent dosáhnul částky 26 721,54 Kč. I ta byla řádně rozepsaná ve skutkových tvrzeních žalobce a byla dostatečně důkazně podložená (předně tzv. bilancí či podklady přes súdné konanie, výpisy z účtu žalované). Lze tak konstatovat, že soud nárok žalobou uplatněný považoval za dostatečně určitý a důkazně podložený. Záleželo jen na žalované, zda prokáže, že dluh uhradila, anebo že se své povinnosti zbavila jiným způsobem. Protože žalovaná v průběhu celého řízení zůstala procesně pasivní, mohl soud nárok žalobci přisoudit, a to včetně úroku z prodlení, neboť se žalovaná do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostala. Úrok z prodlení odpovídá co do své výše obsahu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Co se týká žalobcem požadovaného úroku ve výši 18,9 % ročně, který byl nárokovaný od 11. 12. 2021, tak ve vztahu k němu soud uvádí, že pohledem, byť měnící se právní úpravy, ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.), není možné zatížit spotřebitele úrokem vyšším, než kolik činí úrok stanovený Českou národní bankou a představující výši repo sazby stanovené ČNB a zvýšenou o 8 % bodů. Ta v době prodlení žalované dosahovala výše 8,5 % ročně. Soud tak dovodil, že úrok ve výši 18,90 % je třeba ponížit na zákonnou výši, která činí 8,5 % ročně. Proto v rozsahu nárokovaného úroku ve výši 10,4 % ročně (18,9 % - 8,5%) jdoucí z jistiny dluhu od 11. 12. 2021 do zaplacení, žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Tomu odpovídá výrok II. tohoto rozsudku. 11. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně úspěšný a žalobcův procesní neúspěch se týkal jen nepatrné části předmětu řízení, resp. jen části nárokovaného úroku. Náklady řízení představují: uhrazený soudní poplatek ve výši 1 070 Kč (přiznaný podle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.) a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby, tedy 3x 300 Kč, přiznané podle ustanovení § 14b odst. 1), písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Konkrétně za převzetí věci, podání žalobního návrhu a předžalobní upomínku. Dále žalobci ve smyslu ustanovení § 11 citované vyhlášky náleží 3x režijní paušál po částce 100 Kč /za využití ustanovení § 14b odst. 5, písm. a) citované vyhlášky/, jakož i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 252 Kč Celkem tedy 2 522 Kč.