42 C 42/2023-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13.909 Kč s příslušenstvím, která představuje neuhrazenou cenu elektřiny dodávané žalovaným na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne [datum], a to za období [anonymizováno] – [datum], které žalobce vyúčtoval žalovaným prostřednictvím vystavené faktury [číslo] na částku 273 Kč, za období [datum] – [datum], které žalobce vyúčtoval žalovaným prostřednictvím vystavené faktury [číslo] na částku 14.954 Kč, za období [datum] – [datum], které žalobce vyúčtoval žalovaným prostřednictvím vystavené faktury [číslo] na částku 3.339 Kč, ve znění opravné faktury [číslo] na ponížení částky – 2.357 Kč. Žalovaní na vystavené faktury uhradili částku 2.300 Kč, nadále tak zbývá k úhradě částka 13.909 Kč, která je předmětem tohoto žalobního návrhu. 2. Žalovaní se k věci přes výzvu soudu nevyjádřili. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaní se k věci na výzvu soudu nevyjádřili, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 5. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce s předchůdcem žalovaných, panem [jméno] [celé jméno žalovaného], uzavřel předmětnou smlouvu, na základě které byl žalobce povinen dodávat předchůdci žalovaných elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného a žalované], a ten byl povinen žalobci za tyto dodávky elektřiny platit sjednanou cenu, což je patrné z této smlouvy. Z výsledku dědického řízení vyplývá, že předchůdce žalobce dne [datum] zemřel a žalovaní nabyli v rámci dědického řízení pozůstalost, ke které se váže smlouva o družených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]. Žalobce proto vyúčtoval žalovaným prostřednictvím faktury [číslo] ze dne [datum], se splatností dne [datum], nedoplatek za odběr elektřiny v období [datum] – [datum] ve výši 273 Kč, což je zřejmé z předmětné faktury. Z faktury [číslo] ze dne [datum], se splatností dne [datum], vyplývá, že v období [datum] – [datum] vyúčtoval žalobce žalovaným nedoplatek za odběr elektřiny ve výši 14.954 Kč. Dále z faktury [číslo] ze dne [datum], se splatností dne [datum], vyplývá, že v období [datum] – [datum] vyúčtoval žalobce žalovaným nedoplatek za odběr elektřiny ve výši 3.389 Kč, přičemž na předmětnou fakturu byla dne [datum] vystavena opravná faktura [číslo] se splatností dne [datum], na odpočet částky – 2.357 Kč. Z předmětné faktury rovněž vyplývá, že souhrnný nedoplatek za odběr elektřiny dosahoval částky 13.909 Kč, když žalovaní na svůj dluh učinili částečnou úhradu 2.300 Kč. Jednotlivé faktury skýtají detailní výpočet distribuce elektřiny, platby za související služby v elektroenergetice, technické údaje o měření a výpočet platby za dodávku elektřiny. Žalovaní byli před podáním žaloby vyzváni k úhradě dlužné částky z titulu splatných faktur v dodatečné lhůtě do [datum], a to předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla předaná k přepravě dne [datum], jak plyne z doloženého poštovního archu. Jelikož žalovaní svůj dluh řádně a včas neuhradila, dostali se do prodlení s plněním peněžitého závazku. 6. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a to spolu se zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ energetický zákon“). 7. Bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení vznikl závazek, který na ně přesel nabytím dědictví, ke kterému se vázala smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. V daném závazku vystupoval žalobce jako dodavatel elektřiny a žalovaní jako zákazníci. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy, distribuce nebo uskladnění elektřiny a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku elektřiny cenu a za přepravu nebo distribuci elektřiny cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Žalobce tak dostál svému smluvnímu závazku, kdy řádně dodával žalovaným elektřinu do sjednaného odběrného místa, žalovaní byli oproti tomu jako zákazníci povinni zaplatit žalobci za dodávky elektřiny dohodnutou cenu dle sjednané distribuční sazby a vyúčtování, což nesplnili, když na výše uvedené splatné faktury vystavené žalobcem uhradili pouze částku 2.300 Kč. Žalovaní jsou tak povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci zbývající dlužné částky z titulu vystavených faktur v souhrnné výši 13.909 Kč. 8. Jelikož žalovaní řádně a včas vyúčtované částky za odebranou elektřinu neuhradili, dostali se do prodlení s plněním svých peněžitých závazků a jsou tak současně povinni zaplatit žalobci úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých vyúčtovaných částek. S ohledem na zde uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud přiznal úspěšnému žalobci, která nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným žalovaným. Tato částka se skládá z náhrady uhrazeného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny určené dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., jež se skládá ze dvou paušálů po 100 Kč za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., což jsou jediné žalobcem účelně vynaložené náklady. Soud postupoval dle daného ustanovení, neboť v řízení bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni zaplatit náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně, k rukám zástupce žalobce, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. l o. s. ř.