42 C 83/2023-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 3. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17.833,54 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], a to ohledně jistiny ve výši 30.000 Kč, splatné dne [datum]. Současně žalobce požadoval úhradu částky ve výši 217 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky, částky 9.362,61 Kč představující smluvní pokutu, kapitalizované smluvní úroky a poplatky úvěru ve výši 18.314,11 Kč a příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení, částečně kapitalizovaných v částce 2.116,21 Kč. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž v souladu s připojenou doložkou soudu bylo možno dospět k závěru, že s takovým postupem soudu bez nařízení jednání souhlasí) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Z žádosti o úvěr a ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] pod [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný doby podnikatel podepsal pod svým [IČO] tuto smlouvu o podnikatelském úvěru. Obsahem této úvěrové smlouvy byl úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce ve výši 55.776 Kč, když k jistině úvěru byl povinen uhradit rovněž úrok ve výši 2.888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14.700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.788 Kč a inkasní poplatek ve výši 5.400 Kč Částku měl žalovaný splácet formou 14 měsíčních splátek po 3.984 Kč měsíčně s tím, že poslední splátka byla splatná dne [datum]. Ve smlouvě stojí, že žalovaný převzal finanční prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy dne [datum]. Z odst. 4 na 1. straně smlouvy soud zjistil, že v případě prodlení byl dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Žalovaný na úvěr učinil částečnou hradu ve výši 23.476 Kč formou 10 uhrazených nepravidelných splátek (ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), jak soud zjistil z tvrzení žalobce, kterému neměl důvod nevěřit, a které předchůdce žalobce započetl na jednotlivé položky dlužné částky. Konkrétně částku 12.166,46 Kč započetl věřitel na dlužnou jistinu dluhu (30.000 Kč), částku 11.309,54 Kč na dlužné poplatky úvěru (25.776 Kč). Jelikož žalovaný neuhradil celý dluh řádně a včas, dostal se dne [datum] do prodlení s úhradou zbylé části úvěru. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, dále z potvrzení o přijetí platby a seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisy ze dne [datum] a [datum], kterými byl rovněž vyzván k úhradě dluhu. Z výpisu úkonů smírného vymáhání vyplývá, že dne [datum] absolvoval pověřený terénní pracovník věřitele cestu do bydliště žalovaného za účelem vymáhání dluhu. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] vč. podacího archu ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však do dnešního dne žalovanou částku neuhradil. 7. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 8. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným coby podnikateli byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 30.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v částce celkem 55.776 Kč do data splatnosti [datum]. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, když poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce řádně a včas neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Žalovaný předchůdci žalobce uhradil celkem částku 23.476 Kč prostřednictvím 10 plateb, kdy po započtení její poměrné části ve výši 12.166,46 Kč na jistinu zůstala na jistině dlužná částka 17.833,54 Kč. Na poplatcích úvěru pak zůstala evidována dlužná částka 14.466,46 Kč, kterou žalobce požaduje navýšenou o smluvní úrok z prodlení za období od [datum] (první den prodlení) do [datum] (rozhodný den pro postoupení pohledávek) ve výši 3.847,65 Kč, celkem tedy dlužné poplatky a úroky dosahují částky 18.314,11 Kč. V souladu se smluvním ujednáním vznikl žalobci rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (17.833,54 Kč) také za období od [datum] do [datum] v částce 9.362,61 Kč. Žalobci, na kterého byla ve smyslu § 1879 a násl. o. z. pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena, soud rovněž přiznal částku 217 Kč představující náklady mimosoudního vymáhání, konkrétně náklady vynaložené za osobní návštěvu zaměstnancem věřitele dne [datum]. Není rovněž pochyb o prodlení žalovaného a tak soud přiznal žalobci též příslušenství v podobě úroku z prodlení stanoveného v zákonné výši dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce při výpočtu z částky dlužné jistiny kapitalizoval za období ode dne následujícího po splatnosti úvěru ([datum]) do rozhodného dne pro postoupení pohledávek ([datum]) v částce 2.116,21 Kč, dále požadoval zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne účinnosti postoupení pohledávky ([datum]) do zaplacení. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.540 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.088 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27.196,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).