43 C 168/2022-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 52 658 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaný jako nájemce na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 1.12.2015 do 12.2.2017 užíval byt [číslo] ve 2. podlaží domu na ulici [ulice a číslo] v [obec] (dále též jen„ předmětný byt“) ve vlastnictví žalobce. Žalovaný po skončení nájmu byt užíval až do 17.2.2021, kdy byt vyklidil. Žalovaný žalobci nezaplatil za užívání bytu, a dluží tak žalobci za užívání bytu v měsících listopad 2019 a leden 2020 až leden 2021 částku 3 103 Kč za měsíc a za měsíc únor 2021 částku 1 883 Kč a dále nedoplatky z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 3 041 Kč, za rok 2020 ve výši 3 868 Kč, za rok 2021 ve výši 424 Kč. Žalobce dále požaduje úrok z prodlení v tzv. zákonné výši z dlužných částek za užívání bytu vždy od prvního dne následujícího měsíce a z nedoplatků z vyúčtování ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování. Žalobce žalovaného o úhrady upomenul. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Z nájemní smlouvy ze dne 9.11.2015 a výpočtového listu, jenž byl prohlášen za součást smlouvy, soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel přenechal žalovanému jako nájemci do užívání předmětný byt na dobu určitou od 1.12.2015 do 12.2.2017 za nájemné ve výši 3 103 Kč měsíčně. Z upomínek ze dne 3.9.2021 vyplývá, že žalovaný užíval byt do 17.2.2021. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je vlastníkem budovy, v níž se byt nachází. Z vyúčtování služeb a poštovních podacích archů soud zjistil, že žalobce žalovanému za rok 2019 vyúčtoval nedoplatek 3 041 Kč splatný do 31.8.2020, vyúčtování bylo žalovanému odesláno poštou dne 3.4.2020, za rok 2020 žalobce žalovanému vyúčtoval nedoplatek 3 868 Kč splatný do 31.8.2021, vyúčtování bylo žalovanému odesláno poštou dne 19.4.2021, za období 1.1.2021 až 17.2.2021 nedoplatek 424 Kč splatný do 31.8.2022, vyúčtování bylo žalovanému odesláno poštou dne 22.3.2022. Z předžalobní upomínky a zásilky soud zjistil, že žalobce žalovaného o úhradu upomenul. 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný nevyklidil a neodevzdal žalobci předmětný byt v den skončení nájmu 12.2.2017 a tento vyklidil až 17.2.2021. Žalobce má podle ustanovení § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ode dne následujícího po skončení nájmu až do dne, kdy žalovaný byt skutečně odevzdal, právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, které činilo 3 103 Kč měsíčně a také má podle ustanovení § 2991 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v žalovaným spotřebovaných službách, které žalobce zajistil a žalovanému vyúčtoval. Žalovaný složení a výši dluhu nijak nerozporoval. Právo na úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 o.z., jeho výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl, lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.). 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, jenž byl ve věci zcela procesně úspěšný, soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 790 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 890 Kč a částky 900 Kč představující tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za tři úkony (žaloba, rozšíření žaloby, výzva k plnění), na jejíž přiznání by měl žalobce právo v případě, že by nebyl v řízení zastoupen advokátem (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Soud žalobci se zřetelem k závěrům vysloveným Ústavním soudem v nálezu ze dne 23.11.2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, nepřiznal náhradu nákladů na zastupování advokátem, když v řízení nebyl se zřetelem k povaze sporu zjištěn opak toho, že nejsou nákladem účelně vynaloženým. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., platební místo podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.