43 C 220/2022-95 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení 20 653 Kč s kapitalizovaným úrokem 1 516,47 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 309 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 653 Kč od 16.1.2021 do zaplacení z titulu smlouvy o povoleném přečerpání č. GNN [bankovní účet] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce mBank S.A., organizační složka (dále jen "banka"), a žalovanou, na základě které banka poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, a vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalovaná částka sestává z jistiny 20 309 Kč a poplatků 344 Kč. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná a banka uzavřely dne 25. 9. 2012 smlouvu o vedení účtu [anonymizováno] č. [bankovní účet] na dobu neurčitou, bylo sjednáno pojištění pro případ zneužití karty za poplatek 49 Kč měsíčně, součástí smlouvy byly obchodní podmínky (smlouva o vedení účtu č. [anonymizováno], žádost o zřízení účtu, potvrzení o zřízení účtu, sazebník, obchodní podmínky). Dne 25.11.2018 banka a žalovaná uzavřely smlouvu o povoleném přečerpání, jíž banka poskytla žalované úvěrový limit do výše 20 000 Kč formou povoleného přečerpání disponibilního zůstatku na účtu mKonto, byl sjednán úrok 18,9 % ročně, žalovaná se zavázala platit poplatky dle sazebníku, poplatek za upomínku činil 50 Kč. Před uzavřením smlouvy ověřila banka schopnost žalované úvěr splácet vycházeje z porovnání příjmů a výdajů na účtu mKonto. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky (smlouva o povoleném přečerpání č. GNN [bankovní účet], posouzení bonity, sazebník). Žalovaná úvěrový rámec přečerpala a banka od smlouvy o povoleném přečerpání ke dni 15.1.2021 odstoupila, k uvedenému datu žalovaná dlužila na jistině 20 309 Kč, na poplatcích 344 Kč a na kapitalizovaném úroku 1 516,47 Kč (odstoupení od smlouvy, dodejka, upomínky, výpis z konta). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě (předžalobní výzva, poštovní podací arch). [příjmení] postoupila pohledávku za žalovanou žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14.11.2022, potvrzení o zaplacení kupní ceny z 18.11.2022). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o.z.), která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen "zákon č. 257/2016 Sb.). Žalovaná přečerpala sjednaný úvěrový rámec a banka od smlouvy odstoupila k 15.1.2021. Žalovaná se s úhradou dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost hradit i úroky z prodlení (§ 1970 o.z.), jejich výše 8,25 % ročně je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobce se podává ze smlouvy uzavřené podle ustanovení § 1879 o.z. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20 653 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 516,47 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 309 Kč od 16.1.2021 do 16.4.2021 a dále od 17.4.2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně omezené dle ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., protože žalovaná se ocitla v prodlení delším než 90 dnů, a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 653 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Ve zbytku soud žalovanou jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, jenž byl v řízení procesně neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části, soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 827 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 2 279 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Za podání ze dne 14.11.2022 soud žalobci náhradu nepřiznal, neboť tento náklad neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce tímto podáním kompenzoval nedostatky žaloby (srov. ustanovení § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř.).