43 C 28/2022-72 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 21 929,59 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdce žalobce“) žalovanému na základě smlouvy o půjčce ze dne 16.7.2019 poskytl finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný půjčku řádně a včas nesplácel, uhradil 32 850,24 Kč, a vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 16.7.2019 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb a současně smlouvu o půjčce ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 515 Kč vždy k 16. dni v měsíci počínaje 16.8.2019. Návrh smlouvy o půjčce obsahuje v článku 7. prohlášení žalovaného, že po řádném zvážení prohlašuje, že spotřebitelský úvěr odpovídá jeho potřebám, možnostem a finanční situaci a že si je vědom veškerých svých povinností ze smlouvy a negativních dopadů v případě porušení těchto povinností (rámcová smlouva, návrh na uzavření smlouvy o půjčce, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). Z výpisu z účtu za červenec 2019 soud zjistil, že šlo o nově založený účet žalovaného, právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na tento účet finanční prostředky ve výši 25 000 Kč jako čerpání půjčky dne 16.7.2019, první transakce bylo čerpání půjčky (výpis z účtu). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020, oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dopisem ze dne 29.7.2021 (předžalobní výzva, poštovní podací arch). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť právní předchůdce žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť postupoval zcela formálně, kromě lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, insolvenčního rejstříku, databáze MVČR, se spokojil s prohlášením žalovaného, že spotřebitelský úvěr odpovídá jeho potřebám, možnostem a finanční situaci., na posouzení a ověření příjmů a výdajů žalovaného a jeho finanční situace právní předchůdce žalobce rezignoval. Protože právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). Jelikož smlouva o úvěru byla neplatná, byl žalovaný podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit poskytnutou jistinu. Jistina činila 25 000 Kč, žalovaný uhradil 32 850,24 Kč, a není tak již povinen nic hradit. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela procesně úspěšný, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.