44 C 193/2022-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 6. 2022 domáhala zaplacení částky 23.408,28 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy ze dne 6. 2. 2020, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje částku 9.600 Kč na dlužné jistině, částku 5.101 Kč na dlužném úroku, částku 1.500 Kč na dlužném poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, částku 2.207,28 Kč na dlužném poplatku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, dále částku 5.000 Kč na sjednané smluvní pokutě (0,1 % denně z dlužných splátek za dobu do 1. 2. 2022), částku 621,28 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení z dlužných splátek za dobu do 1. 2. 2022, dále úrok 88 % z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 6. 2. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byla žalovanému téhož dne poskytnuta v hotovosti částka 10.000 Kč, přičemž poskytnutí uvedené částky žalovaný svým podpisem stvrdil. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem kapitalizovaným na částku 5.101 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč, poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.316 Kč a pojistným za doplňkové pojištění ve výši 1.560 Kč, celkem tedy částku ve výši 20.477 Kč, a to v 51 týdenních splátkách po 394 Kč a poslední 52. splátce po 383 Kč. Úrok dle smlouvy činil 88 % ročně. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky nebyla obsažena v samotné smlouvě o úvěru, ale v čl. 6 Smluvních podmínek (které žalovaný nepodepisoval). 5. Ze zákaznické karty ze dne 6. 2. 2020, výpisu z centrální evidence exekucí a z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. Výzvou ze dne 10. 2. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 7. Z výpisu ze statistiky ARAD České národní banky (č.l. 42 spisu) soud zjistil, že průměrná úroková sazba nových bankovních úvěrů na spotřebu pro domácnosti v únoru 2020 činila 8,05 %. 8. Návrh na doplnění dokazování výslechem Bc. [jméno] [příjmení] soud pro nadbytečnost zamítl, neboť již z provedených důkazů dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 577 občanského zákoníku je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, přičemž žalovaný svým podpisem stvrdil, že mu byla částka 10.000 Kč dne 6. 2. 2020 v hotovosti vyplacena. Žalovaný se touto smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jak jistinu úvěru ve výši 10.000 Kč, tak úrok ve výši 5.101 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.316 Kč a pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1.560 Kč, celkem tedy částku 20.477 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Žalovaný však ve sjednaných splátkách celkovou částku úvěru řádně a včas neuhradil (dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil pouze částku 1.200 Kč, která byla v částce 400 Kč započtena na jistinu a ve zbytku na pojistné a poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení). Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 12. Co se týče požadovaného úroku ve výši 5.101 Kč, tj. 88 % ročně, soud považuje takto vysoký úrok za zcela nepřiměřený a neplatný pro rozpor s dobrými mravy (§ 1813 občanského zákoníku, § 580 občanského zákoníku), neboť téměř jedenáctinásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru uplatňovanou bankami v daném období (8,05 %). Soud k tomuto odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nebo rozsudek ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005). Dle zmiňované judikatury lze za ještě přiměřený považovat úrok ve výši trojnásobku sazby uplatňované bankami v daném období. Soud proto s odkazem na § 577 občanského zákoníku žalobkyni přiznal úrok ve výši 24,15 % ročně, kdy má za to, že takováto výše úroku odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Ohledně požadované částky úroku 5.101 Kč tudíž byla žalobkyni přiznána částka 1.399,88 Kč (5.101/88 x 24,15), a v částce 3.701,12 Kč byla žaloba zamítnuta. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni zbývající dlužné částky zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 9.600 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.399,88 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.207,28 Kč, úrok ve výši 24,15 % ročně z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 621,28 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení (právo žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). 14. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba zamítnuta jednak ohledně nepřiměřeného úroku (3.701,12 Kč a úrok ve výši 63,85 % ročně z částky 9.600 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení – viz výše) a jednak ohledně požadované smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. Soud dospěl k závěru že ujednání o smluvní pokutě, obsažené ve Smluvních podmínkách smlouvy o spotřebitelském úvěru a nikoliv ve smlouvě samotné, je neplatné, přičemž v tomto odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, týkající se smluvní pokuty, kdy v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci úroků ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyně úspěšná v 56,10 % předmětu řízení (ohledně částky 18.633,20 Kč), žalovaný byl úspěšný v 43,90 % předmětu řízení (ohledně částky 14.578,81 Kč). Po odečtení neúspěchu od úspěchu má tedy žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu 12,20 % nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.171 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč, třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky po 100 Kč, odměnou podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne 2. 3. 2023) po 2.060 Kč, jednou paušální částkou náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částkou 747,60 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad. Celkem tak žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 5.478,60 Kč. Z uvedené částky má žalobkyně právo na náhradu 12,20 %, tj. 668,39 Kč.