44 C 237/2022-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 26. 8. 2021 domáhala zaplacení částky 38.840 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne 6. 2. 2019, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 24.000 Kč. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 6. 2. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o podnikatelské zápůjčce [číslo] (žalovaný smlouvu uzavíral jako podnikatel – [IČO]), na základě níž žalobkyně žalovanému téhož dne poskytla v hotovosti zápůjčku ve výši 24.000 Kč, přičemž poskytnutí uvedené částky žalovaný svým podpisem stvrdil. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni spolu s úrokem kapitalizovaným na částku 6.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.200 Kč, celkem tedy částku ve výši 42.600 Kč, a to v 10 měsíčních splátkách po 4.260 Kč. Úrok dle smlouvy činil 51,33 % ročně. V čl. IV. odst. 11. smlouvy byl mezi stranami sjednán poplatek za upomínku ve výši 250 Kč. V čl. IV. odst. 6 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok z prodlení v zákonné výši z dlužných částek včetně ujednaného úroku podnikatelské zápůjčky. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil žalobkyni pouze první splátku ve výši 4.260 Kč, přičemž tato byla započtena na úrok. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splátek upomínkami ze dne 9. 5. 2019 a ze dne 2. 7. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 5. 8. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Jak žalobkyně, tak žalovaný přitom při uzavírání smlouvy vystupovali jako podnikatelé. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 24.000 Kč, přičemž žalovaný svým podpisem stvrdil, že mu byla zápůjčka dne 6. 2. 2019 v hotovosti vyplacena. Žalovaný se touto smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jak zápůjčku ve výši 24.000 Kč, tak i úrok a sjednané poplatky v celkové výši 18.600 Kč, a to prostřednictvím 10 měsíčních splátek ve výši 4.260 Kč. Žalovaný však ve sjednaných splátkách celkovou částku zápůjčky řádně a včas neuhradil a porušil tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající (dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši 4.260 Kč, která byla započtena na úrok). Pokud jde o výši a složení dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobkyni zbývající dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu zápůjčky ve výši 24.000 Kč, zbývající část úroku a sjednaných poplatků ve výši 14.340 Kč, ujednané poplatky za zaslané upomínky ve výši 500 Kč (dvě zaslané upomínky po 250 Kč), zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných splátek vždy od jejich splatnosti do zaplacení (právo žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.554 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou představovány sazbou mimosmluvní odměny dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2.660 Kč za jeden úkon právní služby, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) celkem 7.980 Kč, dále náhrada hotových výdajů po 300 Kč za 3 úkony právní služby podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč a 21 % DPH z částky 8.880 Kč ve výši 1.864,80 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12.298,80 Kč.