44 C 305/2022-52 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 12. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 68.575,01 Kč (jistina ve výši 59.999,01 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvní pokuta ve výši 8.146 Kč) s příslušenstvím (částečně kapitalizovaný úrok z úvěru a částečně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení) z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 26. 7. 2018, [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60.000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 69.097 Kč a na úvěr uhradil částku 11.768 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně ke dni 14. 3. 2019 k zesplatnění úvěru. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu. 2. Na jednání dne 18. 5. 2023 žalobkyně uvedla, že co se týče posouzení úvěruschopnosti dokládá kartu klienta, v níž jsou uvedeny veškeré informace týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného a dále výpis z NRKI z něhož plyne, že žalovaný neměl žádné úvěry u nebankovních společností. Na výzvu, aby žalobkyně doložila, že ověřovala tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně uvedla, že žádné další důkazy týkající se úvěruschopnosti dokládat nebude. 3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 26. 7. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20.589 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. Bylo ujednáno, že úvěr bude použit na nákup zboží – Apple iPhone 7, s tím, že částka úvěru ve výši 20.589 Kč (první čerpání) bude převedena přímo ve prospěch osoby prodávající předmětné zboží. Dále byly pro případ prodlení se splácením úvěru ujednány smluvní pokuty ve výši 500 Kč za splátku v prodlení a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného. Taktéž byla sjednána úhrada nákladů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně. Dodatkem k úvěrové smlouvě ze dne 30. 7. 2018 byla výše úvěrového rámce zvýšena na částku 60.000 Kč. 6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím jeho občanského průkazu (scan OP žalovaného) a výpisu z jeho bankovního účtu (výpis z běžného účtu u [právnická osoba] za období od 22. 5. 2018 do 28. 5. 2018). Z listiny nazvané„ Karta klienta“ vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 21.000 Kč měsíčně. Žalovaný je svobodný, bydlí ve státním bytě a nemá žádné děti. Jako měsíční výdaje domácnosti žalovaný uvedl 10.000 Kč. Dále je na listině„ Karta klienta“ uvedeno, že žalobkyně prolustrovala žalovaného v externích registrech s kladným výsledkem. Dále je uveden výpočet MLS klienta a MLS domácnosti. U domácnosti žalobkyně odečetla od příjmů žalovaného ve výši 21.000 Kč výdaje ve výši 10.000 Kč, dále buffer domácnosti ve výši 442 Kč a výši splátky schváleného úvěru ve výši 824 Kč s výsledným zbývajícím [příjmení] domácnosti ve výši 9.734 Kč. Žalobkyně rovněž soudu doložila výpis z NRKI (na č.l. 34 spisu), z něhož plyne, že žalovaný neměl žádné úvěry u nebankovních společností. 7. První čerpání revolvingového úvěru proběhlo dne 31. 7. 2018, kdy byla zaslána částka 20.589 Kč na účet prodejce zboží – [právnická osoba] (viz sdělení na č.l. 44 spisu). Následně žalovaný čerpal revolvingový úvěr převodem na svůj bankovní účet, a to dne 31. 7. 2018 částku 39.411 Kč, dne 27. 8. 2018 částku 3.500 Kč, dne 20. 9. 2018 částku 2.780 Kč, dne 24. 10. 2018 částku 2.800 Kč a dne 1. 11. 2018 částku 17 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne 31. 5. 2023; Výpis čerpání, splátek a úhrad). Celkem tedy žalovaný postupně čerpal z úvěru částku 69.097 Kč. 8. Dle Výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný žalobkyni na úvěr zaplatil celkem 11.768 Kč. 9. Výzvou ze dne 14. 3. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 68.193,96 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána prostřednictvím poštovní přepravy dne 15. 3. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 3. 10. 2019, předanou k poštovní přepravě dne 4. 10. 2019, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 16. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a