47 C 207/2023-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 2. 6. 2023 (podána u soudu téhož dne) se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku 39 000 Kč a zákonné úroky z prodlení 8,25 % ročně z této částky za dobu od 1. 3. 2021 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně poskytla bezhotovostně žalované zápůjčku celkem ve výši 43 000 Kč, a to v době od 15. 11. 2020 do 31. 12. 2020, přičemž v době písemného sepisu smlouvy o zápůjčce dne 21. 12. 2020 již žalovaná žalobkyni vrátila 2 000 Kč a posléze zaplatila žalobkyni další 2 000 Kč dne 21. 3. 2023, pročež zbývá z celkové zápůjčky ve výši 43 000 Kč k úhradě již jen 39 000 Kč. 2. Žalovaná běžným e-mailem – doručeným soudu až méně než 24 h před konáním jednání (tj. doručeným soudu dne 2. 11. 2023 v 13:07) - sdělila, že dluh uznává a vylíčila důvody nesplnění svých povinností. K tomuto mailu však soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku (ostatně žalovaná ani po dni konání jednání soudu nedoručila písemný originál svého vyjádření k žalobě ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) nemohl přistoupit jako k projevu uznání žalobního nároku vedoucímu k vydání rozsudku pro uznání, jelikož nebyl opatřen uznávaným elektronickým podpisem (srov. § 42 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád:„ Písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem. (3) V případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2.“). Též uznání nároku je dispozitivním úkonem účastníka řízení, tj.„ návrhem ve věci samé“ ve smyslu § 42 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“), kterým totiž jsou podání právě disponující řízením (v komentářové literatuře obdobně srov. např. Občanský soudní řád I, II, 1.vydání, 2009, C. H. Beck, s. 1040 – 1049, tj. komentář k § 153a o. s. ř.). Na druhou stranu obsah tohoto vyjádření žalované bylo možné brát v potaz ve zbývajících ohledech než je vydání rozsudku pro uznání; tedy bylo možné vyjádření žalované interpretovat dle svého obsahu (viz § 41 odst. 2 o. s. ř.) tak, že proti žalobnímu nároku žalovaná ničeho nenamítá a žalobkyní tvrzené skutečností v žalobě činí žalovaná nespornými. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 4. Z listiny„ Smlouva o peněžité zápůjčce“ - podepsané mezi účastníky dne 21. 12. 2020 - soud zjistil, že žalobkyně jakožto zapůjčitel vůči žalované v roli vydlužitele poskytla zápůjčku v částce 41 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobkyni do 28. 2. 2021. 5. Pokud jde o datum poskytnutí peněz žalobkyní žalované tvořících zápůjčku - a formu takového poskytnutí peněz žalobkyní žalované - tak soud z výpisu z účtu [číslo] (jehož majitelem byla žalobkyně, za období od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2020), zjistil, že žalobkyně zaslala žalované na účet žalované dne 15. 11. 2020 částku 10 000 Kč, dne 16. 11. 2020 částku 10 000 Kč, dne 17. 11. 2020 částku 20 000 Kč a dne 31. 12. 2020 částku 3 000 Kč. Stejné skutečnosti soud zjistil i z důkazů čtyř listin označených jako Převod 1, Převod 2, Převod 3 a Převod 4 (jedná se o printscreen obrazovky mobilního telefonu), ze kterých rovněž vyplývá, že žalobkyně převedla žalované na účet dne 15. 11. 2020 částku 10 000 Kč, dne 16. 11. 2020 částku 10 000 Kč, dne 17. 11. 2020 částku 20 000 Kč a dne 31. 12. 2020 částku 3 000 Kč; na těchto printscreenech je i identifikace osoby žalované ve smyslu toho, že je majitelem účtu č. [bankovní účet], na který žalobkyně poukázala předmětnou zápůjčku. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 2. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně Mgr. [jméno] [příjmení] vyzval žalovanou, aby do 15 dnů od převzetí výzvy zaplatila částku 41 000 Kč. Výzva byla žalovaná doručena přímo do vlastních rukou dne 27. 2. 2023. 7. Z důkazu listinou označenou žalobkyní jako„ úhrada [číslo] [celé jméno žalované] P [číslo]“ soud zjistil, že žalovaná zaplatila žalobkyni na žalobní zápůjčku dne 21. 3. 2023 částku 2 000 Kč, pročež žalobkyně v tomto řízení nepožaduje celou částku 41 000 Kč uvedenou v písemné smlouvě o zápůjčce, nýbrž jen částku 39 000 Kč. 8. Soud tak přijal skutkový závěr, podle něhož žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku - v částce 41 000 Kč poskytnutou žalované žalobkyní - do dne 28. 2. 2021, ale z částky 41 000 Kč vrátila jen částku 2 000 Kč. 9. Shora zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně s právním závěrem, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. 10. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) platí, že pokud přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Peníze jsou movitou hmotnou zastupitelnou věcí (§ 496 odst. 1, § 498, § 499 o. z.), tudíž jsou způsobilým předmětem zápůjčky. 12. Smlouva o zápůjčce je tzv. reálný kontrakt, to znamená, že smlouva vzniká již okamžikem poskytnutí peněz věřitelem dlužníkovi. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla postupně částku celkem 43 000 Kč. Písemně se smluvní strany dohodly, že zápůjčka je splatná do 28. 2. 2021. Žalovaná svou základní povinnost z tohoto právního poměru splnila pouze částečně, když žalobkyni vrátila částku 2 000 Kč v průběhu právního poměru (viz žalovanou nerozporované tvrzení žalobkyně) a dále po předžalobní výzvě (tj. dne 21. 3. 2023) další 2 000 Kč. Žalobkyně je tedy zcela oprávněna požadovat zaplacení rozdílu, tj. částky 39 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl. 13. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním peněžitého dluhu, a smluvní strany se nedohodly na výši úroků z prodlení výslovně, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 o. z. úrok prodlení. Prodlení žalované nastalo dnem 1. 3. 2021. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a toho času činila 8,25 % ročně. Nárok žalobkyně na zaplacení příslušenství z částky 39 000 Kč za dobu od 1. 3. 2021 je rovněž oprávněný. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 14. Lhůtu tří dnů k plnění od právní moci rozsudku soud stanovil bez dalšího na základě § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. Soud nevyhověl žádosti žalované o určení plnění ve splátkách po maximálně 3 000 Kč měsíčně. 16. Jiná úprava lhůty k plnění než v délce tří dnů (tedy i určení plnění ve splátkách) je výjimkou z obecného pravidla. Rozhodnutí soudu se proto musí opírat o konkrétní skutečnosti a o racionální důvody, které by jej vedly k tomu, že vyšel vstříc žalované tím, že stanovil delší lhůtu k plnění nebo peněžité plnění rozvrhl na jednotlivé splátky. Při úvaze možnosti stanovit splátky významné bude zejména uvážení výše přiznaného plnění, platební schopnost žalované i dříve projevená snaha o splnění celého závazku či jeho části. Je třeba uvážit, že nízké splátky s ohledem na výši dluhu a úroky z prodlení i náklady řízení, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, mohou být nepřijatelné, neboť žalobci v podstatě mohou upírat zaplacení pohledávky v lhůtě přiměřené, mohlo by jít o neadekvátní s ohledem na neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Delší lhůtu k plnění lze stanovit kupř. tehdy, pokud by se splnění povinnosti v obecné lhůtě příčilo dobrým mravům. Soud musí s ohledem na okolnosti konkrétního případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran; jeho rozhodnutí tedy musí obstát v testu proporcionality. Zatímco použití obecné třídenní není zapotřebí v odůvodnění rozsudku zvláště vysvětlovat a zabývat se její přiměřeností, delší lhůtu k plnění nebo rozložení plnění na splátky je nutno řádně odůvodnit a podložit zjištěním všech potřebných skutkových okolností. 17. Žalovaná se domáhala toho, aby mohla splácet měsíčně 3 000 Kč. Pokud by soud vyhověl tak nízkým splátkám, pak by žalovaná splácela jen jistinu více než rok (13 měsíců), nepočítaje v to však úroky z prodlení (které by přitom narůstaly) a náklady řízení žalobkyně. Tak dlouhá doba splácení by však byla nepřiměřená z pohledu legitimních zájmů žalobkyně na ochranu jejího majetku. 18. Dále soud přihlédl i k chování žalované, která je v prodlení již delší dobu, a to již od 1. 3. 2021 a od té doby dodnes - tj. po dobu přibližně 2 a půl roku - zaplatila žalobkyni jen částku 2 000 Kč. 19. Navíc žalobkyně neprokázala své tvrzení uvedené v podání z 2. 11. 2023 („ …jsem se dostala do finančních problémů, které se snažím řešit. Nedávno jsem přišla o stále zaměstnání, tedy i příjem a obratem jsem se snažila