48 C 167/2023-28 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 29. 8. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v týž den v hotovosti finanční prostředky ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se s půjčkou ve výši 25.000 Kč zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 17.400 Kč, celkem tedy částku 42.400 Kč prostřednictvím 53 týdenních splátek. Půjčka byla splatná do 3. 9. 2008. Žalovaný splátkovému kalendáři nedostál a závazek do 3. 9. 2008 nesplnil. Žalovaný z titulu této smlouvy uhradil právní předchůdkyni žalobkyně jen částku 13.000 Kč s tím, že tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Žalovaný je tak od 4. 9. 2008 v prodlení s úhradou částky 29.400 Kč sestávající se s z dosud neuhrazené jistiny ve výši 25.000 Kč a z části dosud neuhrazeného soudního poplatku ve výši 4.400 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 5. 2015 postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Žalovaný přes opakované výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil. 2. Soud ve věci nařídil na den 6. 11. 2023 jednání. Žalobkyně se z něj dne 25. 10. 2023 omluvila a souhlasila s projednáním věci a rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal a věc rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce. 3. Žalovaný u jednání soudu navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že mu v roce 2007 byly odcizeny doklady a že předmětnou smlouvu o půjčce nepodepsal a vidí ji poprvé v životě. Částku 25.000 Kč si od [právnická osoba] nepůjčil. Žalovaný současně namítl promlčení dluhu. 4. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a zjistil tento skutkový stav. 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 29. 8. 2007 vyplývá, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a zákazníkem označeným jako [celé jméno žalovaného]. Předmětem smlouvy o půjčce byla půjčka ve výši 25.000 Kč, kterou se měl zákazník zavázat vrátit jejímu poskytovali spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17.400 Kč prostřednictvím 53 týdenních splátek ve výši 800 Kč se splatností 1. splátky 7. dne od data uzavření smlouvy. Půjčka ve výši 25.000 Kč měla být poskytnuta oproti podpisu téhož dne v hotovosti. Smlouva je podepsána oběma stranami a její součástí byly i její smluvní podmínky (viz smlouva o půjčce vč. smluvních podmínek). Pohledávka z titulu této smlouvy byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 25. 6. 2015 zaslaným mu dne 31. 7. 2015 doporučeně na adresu [adresa] adresu [obec a číslo] (viz dopis vč. podacího archu). Žalovaný žalobkyni neuhradil částku 29.400 Kč, proto byl k její úhradě vyzván i prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2023 zaslané mu dne 17. 1. 2023 doporučeně na adresu [obec a číslo] (viz výzva vč. podacího archu). 6. Projednávanou věc je i v současné době nutno posuzovat dle z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2007, a to s ohledem na skutečnost, že se jedná o plnění ze smlouvy uzavřené dne 29. 8. 2007, tedy za účinnosti tohoto zákona. <i>7. Dle § 657 tohoto zákona smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>8. Dle § 100 odst. 1 tohoto zákona se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle odst. 2 se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.</i> <i>9. Dle § 101 tohoto zákona platí, že pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.</i> <i>10. Dle § 103 tohoto zákona platí, že bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.</i> <i>11. Dle § 107 odst. 1 tohoto zákona právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.</i> <i>12. Dle § 111 tohoto zákona změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.</i> 13. Soud se s ohledem na procesní obranu žalovaného spočívající v tom, že předmětnou smlouvu o půjčce nepodepsal a dluh je již promlčen, zabýval těmito otázkami. 14. Žalobkyně má obecně v civilním soudním řízení povinnost tvrdit a svá tvrzení prokázat tak, aby soud mohl uzavřít, že žaloba je důvodná. Žalobkyni tak tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní. 15. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro účastníkovu nečinnost prokázána nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, která je na sporný vztah aplikována. Odtud také vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat a koho při nesplnění této povinnosti stíhá nepříznivý následek v podobě neúspěchu ve sporu. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5094/2016). 16. Žalobkyně se žalované částky domáhala na základě smlouvy o půjčce ze dne 29. 8. 2007, tedy na základě soukromé listiny. 17. K otázce důkazního břemene při prokazování pravosti a pravdivosti soukromé listiny se vyjádřil Nejvyšší soud mj. již v rozsudku ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, kde uvedl, že pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. Nejvyšší soud dále např. v rozsudku ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96, zaujal názor, že v případě, kdy účastník popře pravost, respektive správnost soukromé listiny, pak platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Ve svém dalším rozsudku ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, pak Nejvyšší soud vyslovil, že u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 988/2004). Je-li tedy zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. K uvedeným závěrům se následně Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2727/99, rozsudek ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 564/2005, rozsudek ze dne 29. 6. 2006 sp. zn. 33 Odo 988/2004 a rozsudek ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. 23 Odo 1722/2006, usnesení ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5094/2016). S ohledem na právě uvedené lze tedy jednoznačně uzavřít, že žalobkyni tížilo stran prokázání uzavření předmětné smlouvy s žalovaným břemeno tvrzení a břemeno důkazní. 18. Soud se tak mj. zabýval otázkou, zda žalobkyně v říze