49 C 44/2023-27 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 13.000 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 13. 8. 2018 se žalovaným uzavřel smlouvu o poskytnutí náborového příspěvku, podle níž se v souvislosti se vznikem pracovního poměru zavázal zaplatit žalovanému náborový příspěvek ve dvou splátkách po 15.000 Kč (žalovanému byla vyplacena pouze první splátka ve výši 15.000 Kč). Žalovaný byl povinen vykonávat pro žalobce práci v pracovním poměru po dobu pěti let od 1. 9. 2018 Pracovní poměr mezi účastníky byl rozván ke dni 26. 3. 2020 okamžitým zrušením z důvodů uvedených v ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. V té souvislosti žalovanému vznikla povinnost vrátit část náborového příspěvku ve výši 13.000 Kč, a to do třiceti dnů od skončení pracovního poměru (tj. do 27. 4. 2020). Dne 26. 3. 2020 žalovaný uznal svůj dluh ve výši 13.000 Kč za žalobcem co do důvodu a výše, nezaplatil však ničeho, ač jej o zaplacení žalobce upomínal před podáním žaloby. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na 25. 7. 2023 se – stejně jako žalobce, ač oba předvoláni řádně a včas – nedostavil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Z listin označených k důkazu a předložených žalobcem soud učinil tato skutková zjištění: Z pracovní smlouvy ze dne 31. 5. 2018 soud vzal za prokázané, že ji uvedeného dne uzavřeli účastníci řízení. Ze smlouvy o poskytnutí náborového příspěvku ze dne 13. 8. 2018 soud vzal za prokázané, že ji uvedeného dne podepsali žalobce a žalovaný, že touto smlouvou se žalovaný zavázal setrvat u žalobce v pracovním poměru po dobu pěti let od skončení zkušební doby, žalobce se mu za to zavázal zaplatit náborový příspěvek ve výši 30.000 Kč ve dvou splátkách po 15.000 Kč. Pro případ, že by pracovní poměr zanikl dříve z důvodů jiných než vyjmenovaných ve smlouvě, zavázal se žalovaný vrátit poměrnou část náborového příspěvku žalobci. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 26. 3. 2020 soud vzal za prokázané, že jím žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr se žalovaným, neboť žalovaný byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu přesahující jeden rok. Žalovaný tento přípis převzal dne 26. 3. 2020. Z uznání dluhu a dohody o jeho úhradě soud vzal za prokázané, že dne 26. 3. 2020 žalovaný uznal svůj dluh za žalobcem co do důvodu a výše 13.000 Kč a zavázal se tuto částku žalobci zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek. Z výzvy ze dne 29. 6. 2020 a 21. 5. 2020 soud vzal za prokázané, že jimi žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 13.000 Kč. Doručení těchto výzev žalovanému soud za prokázané nevzal, nicméně to nemá vliv na rozhodnutí ve věci. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 2. 2023 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. Z připojené doručenky soud zjistil, že výzva byla odeslána dne 3. 2. 2023, žalovaný ji nepřevzal a tato se vrátila jako nedoručená žalobci. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěru o skutkovém stavu věci: Dne 31. 5. 2018 spolu účastníci řízení uzavřeli pracovní smlouvu, dne 13. 8. 2018 pak dohodu o náborovém příspěvku, podle níž žalobce poskytl žalovanému část náborového příspěvku ve výši 15.000 Kč, a žalovaný se zavázal setrvat v pracovním poměru u žalobce po dobu pěti let od skončení zkušební doby. Pracovní poměr byl rozvázán okamžitým zrušením dne 26. 3. 2020 ze strany žalobce, neboť žalovaný byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce přesahující jeden rok. Téhož dne žalovaný uznal co do důvodu a výše 13.000 Kč svůj dluh za žalobcem a zavázal se tuto částku splatit, jak shora uvedeno. Soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, právo na plnění, jehož se žalobce domáhá, vyplývá ze smlouvy o poskytnutí náborového příspěvku ze dne 13. 8. 2018. Žalovaný svůj dluh za žalobcem uznal co do důvodu a výše (srov. ustanovení § 2053 o. z.), tedy se uplatní domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Žalovaný neuvedl nic, co by tuto domněnku vyvracelo. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplatil hned první sjednanou splátku, splatnou dne 20. 4. 2020 (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil a neprokázal nic jiného), vznikla mu podle ujednání v listině označené jako„ Uznání dluhu a dohoda o jeho úhradě“ ze dne 26. 3. 2020 povinnost zaplatit celou zbývající dlužnou částku, tj. 13.000 Kč. Splatnost nastala ke dni 20. 4. 2020 (datum splatnosti první nezaplacené splátky). Žaloba je tedy důvodná co do částky 13.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se zaplacením peněžité částky, je žaloba důvodná též ve vztahu k úroku z prodlení. Právo na zaplacení úroku z prodlení je dáno ustanovením § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl. O pariční třídenní lhůtě rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). O náhradě nákladů (výrok II.) řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalobci (který doložil, že ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovaného před podáním žaloby písemně vyzval k plnění) přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a paušální náhrady nezastoupeného účastníka podle vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč (předžalobní výzva, podání ve věci samé – žaloba) Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 1.600 Kč žalobci zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).