52 C 3/2023-18 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 12. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 11.410 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), na straně věřitele uzavřel s žalovaným na straně dlužníka dne 18. 1. 2006 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžitou půjčku ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobci půjčku spolu s poplatkem ve výši 9.960 Kč formou 52 týdenních splátek po 480 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalovaný do dnešního dne na jistině nezaplatil částku 11.410 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o půjčce ze den 18. 1. 2006, všeobecných obchodních podmínek věřitele, výpisu z obchodního rejstříku žalobce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 1. 10. 2018, potvrzení o zaplacení, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018, přílohy smlouvy o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2022, učinil soud následující skutková zjištění: 5. Smlouva o půjčce z 18. 1. 2006 potvrzuje, že věřitel a žalovaný se dohodli na tom, že věřitel poskytne žalovanému půjčku v částce 15.000 Kč, která měla být žalovaným splacena spolu s poplatkem ve výši 9.960 Kč formou týdenních splátek ve výši 480 Kč, když poslední splátka měla být zaplacena dne 17. 1. 2007. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí částky. Pohledávka byla postupně postoupena až na žalobce smlouvou postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2015 a 24. 8. 2018. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 1. 10. 2018. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 18. 11. 2022. 6. Věc je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst 3 zák. č. 89/2012 Sb. právně posoudit podle dosavadních právních předpisů. 7. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužní se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovanému zákonnému ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena platně smlouva o půjčce, přičemž ze strany věřitele došlo k poskytnutí částky 15.000 Kč žalovanému. Ten se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem, což neučinil. V mezidobí byla pohledávka za žalovaným postoupena platně v souladu s ust. § 1879 OZ až na žalobce, který je tak oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku (§ 517 odst. 2 ObčZ) a žalobci tak vzniklo právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši, a to ode dne následujícího po dni splatnosti celé půjčky, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinnému k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 11.410 Kč s úrokem z prodlení ve výši uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. 10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají vedle zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč v odměně advokáta. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby (dále jen AT). Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby dle § 11 – přípravu a převzetí zastoupení, výzvu k plnění a písemné podání ve věci. Hodnota jednoho úkonu právní služby dle § 14b AT činí v dané věci 300 Kč. Žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Žalobce má rovněž nárok na DPH, kterou je advokát povinen odvést, v daném případě v částce 252 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 2.452 Kč. Žalovaný je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit tuto částku přímo právnímu zástupci žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 11. Dle položky 2 bodu 2. Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalobce je tak povinen doplatit část soudního poplatku, který činí 1.000 Kč. Žalobce zaplatil 800 Kč, zbývá mu tak doplatit 200 Kč. V souladu s § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích tak soud zavázal ve výroku III. žalobce k doplacení soudního poplatku.