52 C 80/2023-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 20. 1. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.920 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené kupní ceny vyplývající z kupní smlouvy obsažené ve smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), jejímž předmětem byla koupě specifikovaného koncového zařízení, a z důvodu nezaplacení faktury za poskytnuté služby třetích stran a pojistného. Žalovaný se zavázal celkovou kupní cenu zaplatit věřiteli formou měsíčních splátek. Věřitel poskytl žalovanému koncové zařízení, žalovaný však řádně splátky nesplácel. Věřitel tak v souladu se smlouvou zesplatnil zbývající splátky. Žalovaný si od třetích subjektů objednal prostřednictvím sítě věřitele služby, které jsou službami obsahu, a dosud je neuhradil. Žalovaný se rovněž zavázal hradit věřiteli pojistné, které však dosud řádně neuhradil. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobce. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobci částku 1.736 Kč na službách třetích stran, částku 7.690 Kč na kupní ceně za zařízení a částku 563,83 Kč na pojištění. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to faktury [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 3. 2022, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2022 včetně přílohy, souhlasu s pojištěním ze dne 27. 4. 2018, účastnické smlouvy [číslo] ze dne 2. 2. 2017, účastnické smlouvy [číslo] ze dne 27. 4. 2018 a ze dne 29. 2. 2016, účastnické smlouvy [číslo] ze dne 11. 5. 2016, účastnické smlouvy [číslo] ze dne 29. 4. 2015, upomínek ze dne 5. 6. 2019, 8. 7. 2019, 6. 8. 2019 a 4. 9. 2019 včetně potvrzení o převzetí podání, výpovědi ze dne 31. 10. 2019, rozhodnutí ČTÚ č. j. ČTÚ-37 144/2022-637/IV. Vyř – KrS ze dne 2. 11. 2022, učinil soud následující skutková zjištění: 5. Věřitel uzavřel s žalovaným dne 27. 4. 2018 prodloužení účastnické smlouvy [číslo] jejíž součástí byla mimo jiné kupní smlouva na koupi koncového zařízení iPhone 6S 32GB - Šedý, které se žalovaný zavázal zaplatit formou měsíčních splátek s celkovou cenou 13.489 Kč, když věřitel poskytnul žalovanému podmíněnou slevu ve výši 4.000 Kč dle podmínek Podmíněné slevy věřitele. Součástí výše uvedené smlouvy jsou Všeobecné podmínky věřitele, ze kterých vyplývá právo věřitele účtovat služby třetích stran dle ceníku věřitele a povinnost žalovaného za tyto služby platit. Dále žalovaný přistoupil k pojištění věřitele a zavázal se hradit věřiteli pojistné ve výši 199 Kč měsíčně. 6. Fakturou [číslo] se splatností dne 20. 8. 2019 byly žalovanému vyúčtované služby třetích stran ve výši 1.177 Kč, pojištění ve výši 199 Kč a splátky za zařízení ve výši 410 Kč. Fakturou [číslo] se splatností dne 20. 9. 2019 byly žalovanému vyúčtované služby třetích stran ve výši 696 Kč, pojištění ve výši 199 Kč a splátky za zařízení ve výši 410 Kč. Fakturou [číslo] se splatností dne 20. 10. 2019 byly žalovanému vyúčtované služby třetích stran ve výši 791 Kč a pojištění ve výši 165,83 Kč. Výpovědi ze dne 31. 10. 2019 věřitel žalovanému vypověděl smlouvu pro neplacení. Fakturou [číslo] se splatností dne 28. 1. 2020 byly žalovanému vyúčtované zbývající splátky za zařízení ve výši 2.870 Kč. Fakturou [číslo] se splatností dne 7. 1. 2020 byly žalovanému vyúčtované podmíněná sleva za zařízení ve výši 4.000 Kč. 7. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 21. 3. 2022. Žalovaný byl předtím vyzýván věřitelem k zaplacení dlužných částek naposledy upomínkou ze dne 4. 9. 2019. 8. Z ostatních důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 9. Dle ust. § 63 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění (dále jen„ ZoEK“), uživatel, který požaduje připojení k veřejné komunikační síti nebo přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací, má právo uzavřít smlouvu s jedním nebo s více podnikateli, kteří takové služby poskytují. To neplatí v případě, pokud jsou dány okolnosti vylučující uzavření smlouvy podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu. 10. Dle ust. § 2079 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 11. Po zhodnocení všech předložených důkazů a po jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je podána zcela důvodně a jako takové jí vyhověl. Soud má za prokázáno, že žalovaný s věřitelem uzavřeli kupní smlouvu dle ust. § 2079 a násl. OZ. Na základě této kupní smlouvy se věřitel žalovanému zavázal dodat výše uvedené zboží určené ve smlouvě a převést na něj vlastnické právo k tomuto zboží a žalovaný se zavázal zaplatit za zboží dohodnutou kupní cenu. Žalovaný svůj závazek vůči věřiteli nesplnil, neboť kupní cenu za zboží řádně nezaplatil. Žalovaný kupní cenu v celkové zbytkové výši 7.690 Kč, když byly naplněny podmínky pro vrácení podmíněné slevy, ani přes výzvu věřitele neuhradil. 12. Dále soud má za prokázáno, že žalovaný uzavřel s věřitelem smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací v souladu s § 63 a násl. ZoEK, na základě které byl oprávněn využívat služeb třetích stran a byl povinen za tyto služby platit dle vyúčtování věřitele. Žalovaný své závazky vůči žalobci nesplnil, neboť cenu za služby třetích stran ve výši celkem 1.736 Kč nezaplatil. 13. Nakonec si strany ve smlouvě sjednaly rovněž přistoupení žalovaného k pojištění věřitele v souladu s ust. § 1746 a násl OZ. Žalovaný se zavázal hradit pojistné. Žalovaný své závazky vůči žalobci nesplnil, neboť cenu za pojistné ve výši celkem 563,83 Kč nezaplatil. 14. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ust. § 1879a násl. OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy zavázal žalovaného k zaplacení všech těchto nároků, když žalovaný neprokázal a ani netvrdil, že by dlužnou částku, byť jen zčásti, splatil, či by pohledávka zanikla jinak. 15. Jelikož žalovaný svůj dluh ve lhůtě určené pro splatnost cen dle splatnosti jednotlivých faktur nezaplatil, je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ. Úroková sazba je určená podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud žalobci vyhověl v nárokované výši od data následujícího po splatnosti každé z relevantních faktur. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. určena v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí. 16. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají jednak v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a jednak v odměně advokáta. Soud postupoval soud přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 14b AT činí 200 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby – přípravu a převzetí zastoupení, výzvu k plnění a písemné podání ve věci. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 252 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 2.252 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o smlouvě a žalovaných. Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b AT. Soud žalobci nepřiznal nárok na odměnu za doplnění žaloby, když žaloba měla být perfektní již při podání a jedná se tak o neúčelný náklad řízení.