61 C 191/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 17.8.2021 domáhala po žalované zaplacení částky 15 768,42 Kč s úroky z prodlení, které do 18.12.2020 kapitalizovala v souvislosti s úhradami žalované za období mezi těmito úhradami, dále se smluvními úroky ve výši 29 %, které byly rovněž v souvislosti s prováděnými úhradami kapitalizovány. Uvedla, že pro neplacení dohodnutých splátek žalovanou po uběhnutí lhůty jednoho týdne po splatnosti poslední splátky se žalovaná ocitla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Žalobkyně se stala vlastnicí pohledávky na základě smlouvy o postoupení uzavřené dne 18.12.2020 s původním věřitelem – společností [právnická osoba] Žalovaná byla vyzvána k úhradě a následně jí byla zaslána i výzva před podáním žaloba. 2. Žalovaná se k věci písemně nevyjádřila. K nařízenému jednání se nedostavila a soud proto věc projednal v její nepřítomnosti. 3. Ze Smlouvy o zápůjčce [příjmení] v hotovosti [číslo] vzal soud za prokázané, že obsahuje podpis žalované a zprostředkovatele úvěru, a to k datu 7.1.2018, akceptační podpis žalobkyně je připojen k tomuto datu. Dle formuláře byl sjednán úvěr ve výši 26 000 Kč, žalovaná je identifikována jménem a příjmením – [jméno] [příjmení], rodným číslem a adresou [adresa žalované]. Dále je ve smlouvě uvedeno, že celková výše každé z šedesáti týdenních splátek činí 807 Kč, žalovaná se zavazuje uhradit úroky ve výši 4 650 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 6 792 Kč a 10 941 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkem tedy částka, kterou má žalovaná jako klient zaplatit činí 48 383 Kč a RPSN pak 229,29%. Dle předtištěného textu smlouvy byla úvěrová částka vyplacena při jejím uzavření. 4. Z listiny nadepsané Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že jsou zde k údajům shodným s úvěrovou smlouvou uváděny informace o příjmu žalované s tím, že pravidelný čistý měsíční příjem činí 16 004 Kč, další nespecifikované příjmy 4 000 Kč, interní splátky ([právnická osoba]) 2 800 Kč a odhadované měsíční výdaje 5 500 Kč. Žadatelka uvádí, že je vdaná, žije s rodiči a údajně předkládá výplatní pásky za [číslo] 2017. 5. Z listiny nadepsané Tabulka umoření číslo smlouvy [číslo] vzal soud za prokázané, že žalované byla poskytnuta úvěrová částka ve výši 26 000 Kč, pravidelné měsíční splátky byly hrazeny víceméně pravidelně od ledna 2018 do května 2018, posléze došlo k jejich snížení a nárazově ke zvýšení. Celkem tak bylo na dluh uhrazeno 20 935 Kč. 6. Z předžalobní výzvy a podacího lístku vzal soud za prokázané, že byla odeslána 28.6.2021 a stanovila lhůtu k plnění do 13.7.2021. 7. Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k následujícím závěrům. 8. V lednu 2018 žalobkyně a žalovaná jednaly o poskytnutí zápůjčky, žalovaná údajně předložila žalobkyni potvrzení o výši příjmů, a bylo přihlédnuto k výši„ externích splátek“, tedy zřejmě splátek předchozí zápůjčky poskytnuté žalobkyní. Údaje odpovídající těmto informacím ne zcela odpovídají hodnocení klienta zpracovanému žalobkyní, neboť i když čistý měsíční příjem zde odpovídá výplatním lístkům a potvrzení zaměstnavatele, pak není zřejmé, z čeho plynou odhadované částky na životní minimum ve výši 5 500 Kč. Navíc je třeba konstatovat, že není zřejmé, zda se v případě interních splátek jedná o v té době existující závazky žalované vůči žalobkyni, zda byly pravidelně hrazeny, či zda byly po splatnosti. Dále je třeba konstatovat, že výše uváděné náklady, včetně měsíčních splátek žalované žalobkyni, nejsou žádným způsobem ani jedním z účastníků v době uzavření smlouvy doloženy. 9. Skutečnost, že žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 26 000 Kč lze dovodit z toho, že následně bylo spláceno dle smlouvy. Pokud však žalobkyně tvrdí, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, pak tuto skutečnost dokládá pouze vytištěným formulářem, jehož souvislost s věcí lze dovozovat pouze ze skutečnosti, že je na něm uvedeno jméno, adresa a rodné číslo žalované. 10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvu podepsanou žalovanou a žalobkyní dne 7.1.2018 nelze považovat za platně uzavřenou, naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 11. V první řadě je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobkyně zjevně před jejím uzavřením neposuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť nezjišťovala informace týkající se jejích příjmů jinak, než posouzením předložených dokladů o měsíčním příjmu ze zaměstnání. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupovala s odbornou péčí a vyvinula jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které vůbec nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány a soud navíc zcela postrádá, na základě čeho je v rámci hodnocení klienta v této listině uvedena částka 2 800 Kč z titulu interních splátek (tedy žalobkyni) a jakým způsobem tuto skutečnost žalobkyně zjistila a hodnotila. Jestliže za této situace žalobkyně žalované vyplatila úvěrovou částku, nejednala s odbornou péčí, musela si být vědoma rizika nesplnění závazku ze strany žalované a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušila svou povinnost, kterou jí ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a i Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 12. Dalším důvodem neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru je zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy, tedy ve skutečnosti rozpor s požadavkem přiměřenosti, který stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ust. § 1813 o.z.). Soud tím má na mysli zjevný nepoměr finanční částky žalované poskytnuté (26 000 Kč) a úplaty, k jejímuž zaplacení se žalovaná měla zavázat (48 383 Kč). Smlouva je dále nevyvážena i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobkyně a neprospěch žalované, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 13. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 26 000 Kč, ze které postupnými splátkami již bylo uhrazeno 20 935 Kč. Jestliže tedy na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinna dle odst. 1 cit. ust. žalobkyni vydat, pak lze žalobu shledat důvodnou pouze co do částky 5 065 Kč, která byla soudem žalobkyni přiznána. Současně jí soud s ohledem na absenci dokladu o odeslání předžalobní výzvy přiznal zákonné úroky z prodlení za dobu od 14.7.2021 do zaplacení. Vycházel při tom ze lhůty stanovené předžalobní upomínkou. Ve zbývajícím rozsahu, a to i pro požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení byla žaloba zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně, která byla ve věci v převažující části neúspěšná, a to jak v rozsahu jistiny, tak i požadovaného příslušenství, nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů právo a žalované, která byla ve věci naopak úspěšná v převažující části řízení žádné náklady nevznikly.