61 C 206/2022-84 — Městský soud v Brně

1. Žalobou z 12.5.2020 se žalobce domáhal úhrady žalované částky jako nesplacené jistiny revolvingového úvěru. Uvedl, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] s žalovanou dne 23.10.2017 uzavřel Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalovaná získala možnost opakovaného čerpání do výše úvěrového limitu 100 000 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách po 1 800 Kč počínaje dnem 23.11.2017 a anuitní splátka obsahovala rovněž, kromě jistiny, i úroky a poplatky. Úročení bylo dohodnuto v sazbě 12,7 % ročně. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty 23.10.2017 na běžný účet a byla jí vydána kreditní karta za účelem čerpání Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou žalobce dne 26.9.2018 úvěr zesplatnil. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 97 745,72 Kč, nesplacenými smluvními úroky z ve výši 5 276,62 Kč, smluvními poplatky ve výši 1 230 Kč, kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 11 008,20 Kč a smluvními úroky ve výši 5 276,62 Kč – obojí ke dni 25.2.2020 a dále úroky z prodlení ve výši 9 % p.a. a smluvními úroky ve výši 12,70 % od 26.2.2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listinných důkazů, předložených žalobcem, vzal soud za prokázán následující skutkový stav: 5. Na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 23.10.2017, jejíž součástí byly obchodní podmínky, se žalobce zavázal poskytovat žalované bankovní a platební služby, mimo jiné jí umožnil opakované čerpání až do výše 100 000 Kč a umožnil používat platební kartu. Úvěr byl úročen 12,7 % ročně. Protože žalovaná neplatila dohodnuté splátky, právní předchůdce žalobce úvěr kr dni 26.9.2018 prohlásil za okamžitě splatný v celé výši. Z výpisu z účtu žalované vzal soud za prokázáno, že žalovaná finanční prostředky postupně čerpal, neplnila však povinnost splácet. K datu 2.12.2019 činila dlužná jistiny 97 745,72 Kč, dále smluvní úroky 5 276,62 Kč, smluvní poplatky 1 230 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 11 008,20 Kč a smluvní úroky 5 276,62 Kč – obojí ke dni 25.2.2020. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou ze dne 18.2.2020. 6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli v souvislosti s poskytováním bankovních služeb úvěrovou smlouvu dle § 2395 a násl. zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Žalovaná na úvěr postupně vyčerpala částku,,,,,, Kč, přičemž nesplnila smluvně sjednanou podmínku úhrady anuitních splátek. Právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil. Výše dlužné jistiny vyplývá ze smlouvy, přehledu čerpání a výpisu z účtu, výše úroků z úvěru odpovídá smluvním ujednáním a § 122 odst. 4 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy žalobce nárokuje kapitalizované úroky z úvěru ve výši sjednané smlouvou, tj. 12,7 % ročně, a zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % za dobu do 25.2.2020 a dále ve stejné výši až do zaplacení. Úroky z prodlení náleží žalobci dle § 1970 občanského zákoníku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu účelně uplatněných nákladů řízení v částce 23 416,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 960 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 5060 Kč a tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 7 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k úhradě a žaloba).