61 C 207/2021-51 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 25.6.2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 768,45 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 7.12.2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalobcem žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 001 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k zesplatnění úvěru v souladu se smlouvou. [ulice] jistina tedy byla navýšena o nezaplacené úroky ke dni tohoto zesplatnění a dosáhla výše 45 551 Kč. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalovaný v případě prodlení s nezaplacením nové jistiny, je povinen hradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny až do jejího zaplacení, přičemž souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesměl přesáhnout částku 200 000 Kč. Žalovaný neplnil a rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 45 C 30/2018-50 ze dne 24.4.2018 mu bylo uloženo uhradit novou jistinu a dále částku ve výši 3 234,05 Kč z titulu smluvní pokuty za období do 5.9. Ani následně žalovaný neplnil a žalobce tedy žalobou uplatnil právo na zaplacení dohodnuté smluvní pokuty i za následující období. Za dobu od 6.9.2017 do 31.5.2021 tedy požadoval částku zbývající do dohodnutých 20 000 Kč po odečtení částky přiznané v řízení sp. zn. 45 C 30/2018 ve výši 15 768,45 Kč. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Soud provedl dokazování úvěrovou smlouvou, ze které vzal za prokázané, že byla uzavřena 7.12.2016 mezi žalobcem a žalovaným. Ve smlouvě jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, tedy jméno, příjmení, rodné číslo, adresy bydliště a e-mailové adresa. Je v ní rekapitulována výše úvěru a podmínky jeho poskytnutí. Dále soud z ostatních listin předložených žalobcem zjistil, že žalovaný žalobci poskytl občanský průkaz, který dle rukou psané poznámky měl být 8.12.2016 (tedy ten den po uzavření úvěrové smlouvy) ověřen dle originálu. Podle povolení k inkasu opět datovaného 8.12.2016 žalovaný zadal [anonymizována dvě slova], povolil z účtu č. [bankovní účet] od 8.12.2016 do [číslo] inkaso v limitu do 2 300 Kč na účet příjemce [bankovní účet] s identifikací [variabilní symbol], SS: [číslo]. 4. Z informací pro klienty poskytovaných sprostředkovatelem úvěru vzal soud za prokázané, že jsou datovány 7.12.2016, obsahují téměř tři stránky drobného písma a každý z klientů podpisem prohlašuje a stvrzuje mimo jiné, že se seznámil s dokumentem označeným„ souhlas se zpracováním osobních údajů, jeho manžel výslovně souhlasí s uzavřením smlouvy, je si vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, nemá splatné dluhu vůči jakékoliv třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo stavu hrozícího úpadku, veškeré poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné a smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopen úvěr řádně a včas splácet“. 5. Dle předsmluvního formuláře ze dne 7.12.2016, který je opět psán drobným písmem a nachází se na čtyřech stránkách textu byla dohodnuta celková výše spotřebitelského úvěru ve výši 40 001 Kč, dohodnuto čtyřicet osm měsíčních splátek ve výši 2 999 Kč, celková splátka, která měla být žalovaným uhrazena činila 110 352 Kč, výpůjční úroková sazba 84,9 % p.a. a pro případ opožděných plateb je uvedeno osm variant postihu od zesplatnění, přes úročení až ke smluvním pokutám. Text je obsáhlý, obtížně srozumitelný a nepřehledný. Z výplatních pásek zřejmě předložených žalovaným soud zjistil, že jeho zaměstnavatelem byl [právnická osoba], v měsíci září 2016 činil jeho čistý příjem 16 672 Kč, v měsíci říjnu 16 899 Kč. 6. Podle potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 7.12.2016 měl žalovaný za poslední tři kalendářní měsíce, tedy od 1.8. do 31.10.2016 dosáhnout příjmu 48 661 Kč, za říjen 2016 částka činila 16 899 Kč. 7. Dne 29.11.2016 požádal žalovaný svého zaměstnavatele Phoenix Freight o zasílání mzdy až do odvolání na bankovní účet [bankovní účet]. 8. Z žádosti o zřízení účtu č. [příjmení] [číslo] z 29.11.2016 žalovaný požádal o zřízení účtu u mBank a následně došlo téhož dne uzavření smlouvy o vedení účtu mezi mBank a žalovaným. 9. Z potvrzení o zřízení účtu byl žalovanému bankou zřízen účet [anonymizováno] č. [bankovní účet]. 10. Z rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 45 C 30/2018-50 vzal soud za prokázané, že právní moci nabyl 12.6.2018, žalovaný v něm byl zavázán uhradit žalobci (účastníci shodní jako v probíhajícím řízení) částku 46 949 Kč - smluvní pokutu vyúčtovanou na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7.12.2016 v souvislosti s tím, že poskytnutý úvěr ve výši 40 001 Kč nebyl žalovaným řádně splácen. Soud vzal za prokázané, že žalobcem žalovanému byl poskytnut sjednaný úvěr, který žalovaný řádně nesplácel a nastaly podmínky sjednané v úvěrové smlouvě, na základě kterých došlo k zesplatnění úvěru ke dni 25.6.2017, nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 45 551 Kč a z této částky byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta ve výši požadované v tomto řízení. 11. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvu podepsanou žalovaným dne 17.8.2017 nelze považovat za platně uzavřenou, naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 12. V první řadě je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobce zjevně před jejím uzavřením neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť nezjišťoval informace týkající se jeho příjmů jinak, než posouzením předložených dokladů o měsíčním příjmu ze zaměstnání, a to tří výplatních lístků. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupoval s odbornou péčí a vyvinul jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které vůbec nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány. Jestliže za této situace žalobce žalovanému vyplatil úvěrovou částku, nejednal s odbornou péčí, musel si být vědom rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušil svou povinnost, kterou mu ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a i Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 13. Dalším důvodem neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru je zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy, tedy ve skutečnosti rozpor s požadavkem přiměřenosti, který stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ust. § 1813 o.z.). Soud tím má na mysli zjevný nepoměr finanční částky žalovanému poskytnuté (40 000 Kč) a úplaty, k jejímuž zaplacení se žalovaný měl zavázat (110 352 Kč). Smlouva je dále nevyvážená i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobce a neprospěch žalovaného, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 14. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobce žalovanému poskytl na jeho účet částku 40 001 Kč, za což, i po přiznání částky ve výši 46 949 Kč v řízení č.j. 45 C 30/2018 Kč, požaduje v důsledku nesplácení smluvní pokutu. S ohledem na vývoj judikatury k problematice spotřebitelských úvěrů nelze shledat návrh důvodným. Soud považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tedy pro rozpor s právní úpravou obsaženou jak v občanském zákoníku, tak i v zákoně č. 257/2016 Sb. Z toho plyne, že žalobci nemohl vzniknout jiný nárok, než na vydání bezdůvodného obohacení, což bylo obsahem rozhodnutí ve věci sp. zn. 45 C 30/2018. Žalobci nenáleží příslušenství, tedy ani sjednaná smluvní pokuta. 15. Soud si je vědom problému plynoucího z ust. § 13 obč. zák., nicméně dospěl k závěru, že je namístě žalobu zamítnout. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.