61 C 240/2022-14 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 32 183 Kč s úroky z prodlení z částky, ve výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobce na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], za to vystavil žalovanému fakturu [číslo] se splatností dne 16.3.2020. Žalovaný žalobci tito částku neuhradil. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení, ale marně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu soudem byl vyzván. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. (účastníci s tímto postupem souhlasili podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny soud zjistil, že ji dne 16.2.2019 podepsali žalobce a žalovaný, že žalobce se podle ní zavázal žalovanému dodávat elektrickou energii do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal za to platit úplatu. 5. Z faktury [variabilní symbol] soud zjistil, že tuto fakturu dne 2.3.2020 vystavil žalobce žalovanému za spotřebovanou energii ve shora uvedeném odběrném místě za období 27.3.2019 do 5.2.2020 na částku 32 183 Kč a že splatnost této faktury byla dne 16.3.2020. Podrobný výpočet platby byl potom uveden v příloze této faktury. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 8.4.2022 a připojeného potvrzení o podání soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny podle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Žalobce byl na základě smlouvy povinen dodávat žalovanému, který ve vztahu vystupoval jako podnikající osoba, elektřinu a žalovaný za ni měl platit dle ceníku. Zatímco žalobce svoji povinnost po dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky plnil, žalovaný nikoli, když elektřinu odebranou ve shora uvedeném období a vyúčtovanou shora uvedenou fakturou do dnešního dne nezaplatil. Dnem následujícím po splatnosti faktury se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je tedy povinen zaplatit žalobci vyjma dlužné částky též úroky z prodlení (srov. ustanovení § 1970 o.z.) ve výši podle ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 10 % ročně. 8. Vzhledem ke shora uvedenému rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalobci (který doložil, že ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovaného před podáním žaloby písemně vyzval k plnění) přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 288Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč rovněž dle ustanovení § 14b advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 378 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.