61 C 242/2021-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 30.6.2021 domáhala po žalované zaplacení částky 79 711,16 Kč s úroky z prodlení, z částky 67 644 Kč. Uvedla, že dne 12.3.2020 uzavřely prostředky komunikace na dálku účastnice Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované vyplacena částka ve výši 46 000 Kč, kterou se zavázala splatit společně s obchodními úroky ve výši 70 270 Kč a administrativním poplatkem ve výši 30 000 Kč (celkem 146 270 Kč) v 59 měsíčních splátkách po 2 438 Kč počínaje datem 24.4.2020. Žalovaná nesplácela v souladu s dohodnutými podmínkami a žalobkyně tedy dluh zesplatnila ke dni 1.4.2021. Byla vyzvána k úhradě a následně jí byla zaslána i výzva před podáním žaloby. Dle tvrzení žalokyně bylo žalovanou uhrazeno postupně 7 314 Kč. 2. Žalovaná se k věci písemně nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila a bylo tedy jednáno v její nepřítomnosti. 4. Ze Smlouvy [číslo] vzal soud za prokázané, že obsahuje podpis zástupkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] a tvrzení o elektronickém podpisu žalované k datu 12.3.2020. Dle formuláře byl sjednán úvěr ve výši 46 000 Kč, žalovaná je identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou [adresa]. Dále je ve smlouvě uvedeno, že celková výše každé z šedesáti splátek činí 2 438 Kč, respektive poslední z nich 2 428 Kč, zápůjční úroková sazba 45 % p.a. Ve smlouvě je vyčíslen administrativní poplatek částkou 100 270 Kč a celkový dluh 146 270 Kč. Další listiny, obsahující splátkový kalendář, sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut jsou textově obsáhlé, pouze samotné obchodní podmínky mají osmnáct stran, a pro množství údajů je obtížné se v nich orientovat. 5. Z výplatních lístků žalované soud zjistil, že byla v době uzavření smlouvy zaměstnankyní [právnická osoba] a její příjem v listopadu 2019 činil 30 968 Kč a v prosinci 2019 25 097 Kč. Podle výpisů z účtu žalované u [právnická osoba] za měsíce 12/ 2019 až 2/ 2020 se její příjmy a výdaje pohybovaly mezi částkou 44 000 Kč až 56 000 Kč a ke konci měsíce byl vždy zůstatek maximálně kolem 50 Kč. 6. Podle potvrzení z 25.11.2021 byla částka 46 000 Kč z účtu žalobce vyplacena na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno žalované. 7. Svou totožnost při uzavření smlouvy stvrdila žalovaná zasláním skenu občanského průkazu. 8. Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k následujícím závěrům: 9. V březnu 2020 žalobkyně a žalovaná jednaly o poskytnutí úvěru, žalovaná předložila žalobkyni potvrzení o výši příjmů, bankovní výpisy a občanský průkaz. Její osobní a majetkové poměry nebyly s výjimkou výše mzdy nijak zjišťovány, a to dokonce ani případné splátky úvěru nebo dokonce ani případná neschopnost své závazky splácet. 10. Za prokázané lze vzít, že žalobkyně žalované dne 12.12.2018 poskytla v hotovosti při uzavření smlouvy částku ve výši 24 000 Kč. Pokud však žalobkyně tvrdí, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, pak tuto skutečnost dokládá pouze vytištěným formulářem, jehož souvislost s věcí lze dovozovat pouze z toho, že je na něm uvedeno jméno, adresa a rodné číslo žalované. 11. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvu podepsanou žalovanou a žalobkyní dne 12.3.2020 nelze považovat za platně uzavřenou, naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 12. V první řadě je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobkyně zjevně před jejím uzavřením neposuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť nezjišťovala informace týkající se jejích příjmů jinak, než posouzením předložených dokladů o měsíčním příjmu ze zaměstnání. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupovala s odbornou péčí a vyvinula jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které vůbec nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány a jak žalobkyně podmínky smlouvy zjistila a hodnotila. Jestliže za této situace žalované vyplatila úvěrovou částku, nejednala s odbornou péčí, musela si být vědoma rizika nesplnění závazku ze strany žalované a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušila svou povinnost, kterou jí ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a i Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 13. Dalším důvodem neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru je zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy, tedy ve skutečnosti rozpor s požadavkem přiměřenosti, který stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ust. § 1813 o.z.). Soud tím má na mysli zjevný nepoměr finanční částky žalované poskytnuté (46 000 Kč) a úplaty, k jejímuž zaplacení se žalovaná měla zavázat (146 270 Kč). Nic na tom nemění ani tvrzení žalobkyně, že smlouva byla žalovanou podepsána zcela dobrovolně. Smlouva je dále nevyvážená i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobkyně a neprospěch žalované, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 14. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 46 000 Kč, ze které postupnými splátkami mělo být již uhrazeno 7 314 Kč. Jestliže tedy na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinna dle odst. 1 cit. ust. žalobkyni vydat, pak lze žalobu shledat důvodnou pouze co do částky 38 686 Kč, která byla soudem žalobkyni přiznána. Současně jí soud s ohledem na datum odeslání předžalobní výzvy a lhůty k plnění v ní uvedené přiznal zákonné úroky z prodlení za dobu od 29.6.2021 do zaplacení. Vycházel při tom z obsahu výzvy, která požadovala zaplacení do 28.6.2021. Ve zbývajícím rozsahu, a to i pro požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení byla žaloba zamítnuta. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalované, která měla v řízení, byť nepatrný, úspěch, žádné náklady nevznikly.