61 C 264/2022-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 20.1.2022 po žalované domáhal zaplacení částky 156 971 Kč přestavující platby za užívání bytu [číslo] o velikosti 2 + 1 v domě na [ulice a číslo] v [obec]. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se žalované nepodařilo doručit, a byl tedy soudem zrušen. Žalovaná se k návrhu písemně nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Z dokazování provedeného výpisem z katastru nemovitostí, nájemní smlouvu ze dne 12.12.2016, spisy Městského soudu v Brně sp. Zn. 62 C 167/2019 a 262 C 46/2019, evidenčním listem, dodejkou k vyúčtování služeb za rok 2018, vyúčtováním služeb za rok 2019 včetně protokolu o doručení, vyúčtováním služeb za rok 2020 vč. Dodejky, evidencí předpisu plateb ze 14.1.2022, podrobnou evidencí téhož z 19.1.2022 a výzvou k úhradě dluhu ze dne 3.12.2021 včtně dodejky vzal soud za prokázané následují skutečnosti. 5. Žalobce je vlastníkem bytového domu na [ulice a číslo] v [obec]. Žalovaná nebyla nájemkyní bytu [číslo] v uvedeném domě, neboť nájemní smlouvu podepsala za svého otce, který byl ke dni jejího uzavření (12.12.2016) již dva roky mrtev a její nájemní vztah nevznikl, jak vyplývá ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 62 C 167/2019. Rozsudkem v této věci, který nabyl právní moci dne 12.2.2020, byla žalovaná zavázána předmětný byt vyklidit, což do podání návrhu neučinila. Přesto, že žalobci dle ust. § 2295 o.z. má žalobce jako pronajímatel právo na náhradu za užívání bytu ve výši ujednaného nájemného až do dne skutečného odevzdání pronajímateli, žalovaná neplatí dokonce ani za služby poskytované s užíváním bytu, které jsou jí pravidelně vyúčtovávány. Bezdůvodné obohacení z titulu ekvivalentu nájemného a vyúčtovaných služeb bylo žalované za období do 30.9.2019 přiznáno soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 262 C 46/2019. Nyní se žalobce domáhal zaplacení částky 156 971 Kč, sestávající z částky 2 621 Kč za říjen 2019 (započten přeplatek z vyúčtování služeb za rok 2019) a dále za období listopad 2019 až listopad 2021 plateb ve výši 6 174 Kč měsíčně a nákladů na služby poskytované s užíváním bytu, ze kterých za rok 2019 i 2020 vyplýval přeplatek ve výši 3 553 Kč a 3 869 Kč, který byl započítán na říjen 2019 a srpen 2018. Přes výzvu k úhradě ze dne 3.12.2021, která ke splnění stanovila lhůtu do 20.12.2021, žalovaná žalobci ničeho nezaplatila. 6. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že návrh žalobce je plně důvodný. Žalobce je vlastníkem domu na [ulice] ulici [číslo] v [obec]. Žalovaná bez vědomí a souhlasu pronajímatele užívala [číslo] v tomto domě a vznikla jí povinnost hradit v souladu z ust. § 2295 o.z. nájemné a zálohy na plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve výši ujednaného nájemného, kterou soud dovozuje z rozhodnutí ve věci 262 C 46/2019. Tuto povinnost však neplnila a žalobci nehradila nájemné ani poskytované služby spojené s bydlením za výše vymezené období. Protože se tímto způsobem z uvedeného důvodu a za vymezené období bezdůvodně obohatila, byla v souladu s ust. § 2992 o.z. vyzvána předžalobní výzvou toto obohacení vydat. Jelikož na výzvu nereagoval, uložil jí splnění povinnosti soud vydaným rozsudkem. 7. Od data po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění soud žalobci dle ust. § 1970 přiznal i úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. úroky z prodlení byly přiznány ode dne následujícího po uplynutí této lhůty v zákonné výši. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci přiznal částku 6 280 Kč za zaplacený soudní poplatek, dvakrát 300 Kč náhrady za předžalobní výzvu a podání návrhu nezastoupeným účastníkem. Odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. nebyla přiznána s ohledem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu.