61 C 279/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 2.8.2022 domáhala po žalované zaplacení částky 18 110 Kč s úroky z prodlení, které do 21.3.2021 kapitalizovala v souvislosti s úhradami žalované za období mezi těmito úhradami, nákladů na vymáhání pohledávky a zaplacená smluvní pokuty ve výši 4 860 Kč. Uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], částka ve výši 10 000 Kč byla zaslána na účet žalované po ověření totožnosti a vyžádání informací o rodinných a majetkových poměrech, které však nebyly blíže specifikovány. Na výzvu k doplnění skutkových okolností týkajících se zkoumání úvěruschopnosti, reagovala žalobkyně závěrem o neplatnosti smlouvy a žádal vrácení bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalované poskytnuta. 2. Žalovaná se k věci písemně nevyjádřila. K nařízenému jednání se nedostavila a soud proto věc projednal v její nepřítomnosti. 3. Soud ověřil dotazem na [právnická osoba] a zjistil, že částka 10 000 Kč byla platbami ve výši 6 600 Kč a 3 400 Kč dne 19.2.2021 a 24.2.2021 poskytnuta na účet [číslo] vedený na jméno žalované. 4. Z listiny označené jako Předsmluvní formulář vzal soud za prokázané, že jsou v něm uvedeny osobní údaje žalované, celková výše spotřebitelského úvěru ve výši 14 000 Kč, specifikován je počet a výše splátek a celková částka, kterou je třeba zaplatit včetně nákladů spotřebitelského úvěru ve shodě s údaji uvedenými ve smlouvě o úvěru. 5. Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k následujícím závěrům. 6. V únoru 2021 žalobkyně a žalovaná jednaly prostřednictvím webových stránek žalobkyně o poskytnutí úvěru a žalované byla na jí o značený účet následně poskytnuta částka 10 000 Kč. Pokud však žalobkyně tvrdí, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, pak tuto skutečnost neprokázala a následně sama zpochybnila. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvu ze dne 19.2.2021 nelze považovat za platně uzavřenou, naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 8. V první řadě je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobkyně zjevně před jejím uzavřením neposuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť nezjišťovala informace týkající se jejich příjmů jinak, než posouzením předložených dokladů o měsíčním příjmu ze zaměstnání a žalovanou předložených dvou výpisů z účtu a tří výplatních lístků. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupovala s odbornou péčí a vyvinula jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které vůbec nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány. Jestliže za této situace žalobkyně žalované vyplatila úvěrovou částku, nejednala s odbornou péčí, musela si být vědoma rizika nesplnění závazku ze strany žalované a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušila svou povinnost, kterou jí ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a i Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 9. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 10 000 Kč. Jestliže tedy na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinna dle odst. 1 cit. ust. žalobkyni vydat, pak lze žalobu shledat důvodnou pouze co do této částky, nikoli již ohledně příslušenství představujícího poplatky, úroky z prodlení do 6.6.2022, smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Dále soud žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty z předžalobní výzvy, dle které lhůta k plnění uplynula 6.6.2022. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně, která byla ve věci v převažující části neúspěšná, a to jak v rozsahu jistiny, tak i požadovaného příslušenství, nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů právo a žalované, která byla ve věci naopak úspěšná v převažující části řízení žádné náklady nevznikly.