62 C 34/2023-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 6. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal vyklizení bytu [číslo] o velikosti 3+1, situovaného v 11. podlaží stavby [adresa], objekt k bydlení, v části [územní celek], obec Brno, jež je součástí pozemku [parcelní číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město, pro k. ú. [část obce], obec Brno (dále jen„ byt“ nebo„ předmětný byt“). Uvedl, že je vlastníkem předmětného bytu a dne 22. 5. 2009 uzavřel s [celé jméno žalovaného], nar. dne 23. 9. 1937, nájemní smlouvu, kterou mu přenechal tento byt do užívání na dobu neurčitou. Po smrti původního nájemce přešel nájem bytu ve smyslu ustanovení § 2279 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na žalovaného, s nímž žalobce dne 8. 3. 2021 uzavřel dodatek č. 1 k nájemní smlouvě, jímž se účastníci dohodli, že nájem bytu skončí ke dni 31. 1. 2023. Přípisem ze dne 9. 1. 2023, doručeným žalovanému dne 13. 1. 2023, vyzval žalobce žalovaného, aby ke dni skončení nájmu, tj. 31. 1. 2023, byt vyklidil, neboť prodloužení stávající nájemní smlouvy nepřipadá v úvahu pro existenci dluhu na nájemném a zálohách na poskytnuté služby. Jelikož žalovaný byt nevyklidil a nadále jej bez právního důvodu užívá, podal žalobce předmětnou žalobu. Žalovaný byl k vyklizení bytu vyzván ještě přípisem ze dne 1. 2. 2023, kterým byl současně upozorněn na možnost podání žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Žalobce je vlastníkem předmětného bytu (viz výpis z evidence katastru nemovitostí). Nájemní smlouvou ze dne 22. 5. 2009 přenechal jako pronajímatel tento byt do užívání na dobu neurčitou [celé jméno žalovaného], narozenému dne 23. 9. 1937. Přípisem ze dne 22. 2. 2021 oznámil žalobce žalovanému, že bere na vědomí, že dnem 20. 1. 2021 přešel v důsledku úmrtí původního nájemce nájem předmětného bytu na žalovaného. Dne 8. 3. 2021 uzavřel žalobce se žalovaným dodatek k nájemní smlouvě, kterou si ujednali změnu trvání nájmu na dobu určitou, do 31. 1. 2023. 5. Přípisem ze dne 9. 1. 2023 vyzval žalobce žalovaného, aby ke dni skončení nájmu, tj. 31. 1. 2023, byt vyklidil (současně jej vyzval k úhradě dlužného nájemného); přípis byl žalovanému doručen dne 13. 1. 2023. 6. Přípisem ze dne 1. 2. 2023 žalobce žalovaného upozornil na zánik nájemního vztahu a opětovně jej vyzval, aby byt vyklidil nejpozději do 28. 2. 2023 s tím, že nevyklidí-li žalovaný byt ve stanoveném termínu, podá žalobce žalobu; přípis byl žalovanému doručen dne 22. 2. 2023. 7. Podle ustanovení § 2292 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“) nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. 8. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 9. Žalovaný užíval byt, jehož vlastníkem je žalobce, na základě nájemní smlouvy ze dne 22. 5. 2009, ve znění dodatku ze dne 8. 3. 2021. Nájem podle této smlouvy skončil ke dni 31. 1. 2023. Jelikož žalovaný byt neopustil v den skončení nájmu, ani později, přestože k odevzdání bytu byl písemně vyzván, užívá nadále byt bez právního důvodu. Za této situace svědčí žalobci jako vlastníkovi právo domáhat se ochrany svého vlastnického práva, tj. vydání věci neprávem zadržované, resp. vyklizení bytu neprávem (bez právního důvodu) užívaného žalovaným. 10. Nárok uplatněný žalobou byl ze shora vyložených důvodů shledán důvodným, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku. 11. Lhůta k plněna byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na jejich náhradu. S ohledem na poměrně ustálenou judikaturu zejména Ústavního soudu k otázce zastupování [anonymizována dvě slova] advokáty (srovnej např. III. ÚS 2984/2009, II. ÚS 376/12, II. ÚS 2396/2009:„ ...U [anonymizována dvě slova] a jejich [anonymizována dvě slova] lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým...), neshledal soud náklady na zastoupení advokátem účelně vynaloženými, a proto přiznal žalobci toliko paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. 13. Náklady řízení tedy činí 5.600 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a paušální náhrady nákladů nezastoupeného žalobce ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 600 Kč stanovené podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (výzva k plnění, podání žaloby) podle § 1 odst. 3 této vyhlášky.