63 C 134/2022-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 29.10.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.231,13 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 24.645,85 Kč a 7,25% úrokem z prodlení z částky 13.231,13 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba], byla dne 25.4.2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžité prostředky ve výši 15.000 Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s „ poplatkem“ ve výši 10.440 Kč v pravidelných 53 týdenních splátkách po 480 Kč a poslední splátka byla splatná dne 30.4.2008. Žalovaná však sjednané splátky nehradila a za celou dobu smluvního vztahu uhradila pouze 3.000 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 22.5.2007. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 24.4.2007 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], ve smlouvě se strany dohodly, že žalované bude poskytnuta půjčka ve výši 15.000 Kč. Poskytnutou částku spolu s „ poplatkem“ ve výši 10.440 Kč se žalovaná zavázal splácet v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. 3. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. z.“) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“) ve znění do 31.12.2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1.1.2014. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], dne 24.4.2007 smlouvu dle ustanovení § 497 ObchZ, ve znění pozdějších předpisů, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve prospěch žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku 15.000 Kč spolu s „ poplatkem“ ve výši 10.440 Kč v dohodnutých týdenních splátkách. Mezi stranami byl tedy sjednán úrok v sazbě 69,6 %. 4. Soud má za to, že již taková dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům, avšak předně se zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalované splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla jakákoli zjištění ohledně majetkové situace žalované, a smlouva o úvěru byla proto hodnocena jako neplatná. 5. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky 15.000 Kč žalovaná již uhradila 3.000 Kč, jak bylo uvedeno v žalobě, zůstala žalovaná dlužna 12.000 Kč a proto bylo žalobě vyhověno v této části, coby vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části 1.231,13 Kč (13.231 – 12.000 = 1.231) a požadovaných úroků z prodlení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalované povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tato se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitla, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 2 citovaného zákona, ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně, když tuto částku považuje soud za maximální možnou s přihlédnutím k finančním možnostem žalované, jak jsou zřejmé z obsahu spisu (žalobkyně se žalovanou naposled sjednala splátky ve výši 1.920 Kč měsíčně, resp. 480 Kč týdně). Protože sjednané splátky nebyla žalovaná po určité době sto splácet, soud předpokládá, že když budou splátky sníženy, bude v silách žalované zbývající částku 12.000 Kč po dobu 1 roku splatit, přičemž výše splátek byla stanovena i s ohledem na dobu, po kterou bude věřiteli dluh splácen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nezaplatí-li však žalovaná stanovenou splátku včas, může se žalobkyně domáhat zaplacení zbývající dlužné částky naráz. Žalované byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13.231,13 Kč. Byla úspěšná ve výši 12.000 Kč, což je 90 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalované, která tedy byla úspěšná v 10 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni 80 % žalobkyní vynaložených nákladů řízení (90 – 10 = 80). Žalobkyni vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění ze dne 29.7.2021), a v úhradě 3 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 1.200 Kč ( (3 x 300) + (3 x 100) = 1.200) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 252 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 1.452 Kč Náklady vynaložené žalobkyní činí 2.252 Kč (800 + 1.452 = 2.252). 80 % z 2.252 pak po zaokrouhlení činí 1.802 Kč a tuto částku je žalovaná povinna podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.