72 C 143/2022-109 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Brno-venkov domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 12.682,41 Kč s tím, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], byla dne 30. 9. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Žalovanému byly takto poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím jednotlivých 18 měsíčních splátkách ve výši 2.552 Kč, přičemž poslední týdenní splátka byla stanovena ve výši 2.536 Kč. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupena na žalobce. Žalovaný tak dluží částku v celkové výši 12.682,41 Kč představovanou jistinou v uvedené výši spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku v celkové výši 4.044,54 Kč, zákonnými úroky z prodlení kapitalizovanými částkou ve výši 1.890,43 Kč, spolu s úrokem ve výši 17,35 % ročně z dlužné částky ve výši 12.682,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši 12.682,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani poté, co byl k její úhradě vyzván prostřednictvím předžalobní výzvy. 2. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov č. j. 8 C 1/2022-57 ze dne 4. 5. 2022, které nabylo právní moci dne 8. 6. 2022, Okresní soud Brno-venkov vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému. Spis byl na základě pokynu Okresního soudu Brno-venkov postoupen zdejšímu soudu dne 13. 6. 2022. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 30. 9. 2016 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 27.000 Kč a zavázal se tuto částku spolu s úrokem ve výši 17,35 % ročně vrátit spolu s částkou ve výši 18.920 Kč, která byla ve smlouvě označena jako poplatek za zápůjčku, s částkou odpovídající kapitalizovanému úroku v celkové výši 3.859 Kč, spolu s poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.525 Kč, a dále spolu s poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 12.536 Kč, tj. celkem částku ve výši 45.920 Kč, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2.552 Kč, přičemž výše poslední splátky byla stanovena částkou ve výši 2.536 Kč. Celková dlužná částka sestávající z poskytnuté zápůjčky a poplatků za zápůjčku tak činila částku v celkové výši 45.920 Kč. 6. K důkazu žalobce dále předložil tabulku umoření s datem vyhotovení výpisu ke dni 27. 1. 2020, z níž vyplývá celková dlužná částka z titulu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo]. 7. Z výzvy k plnění v podobě předžalobní výzvy ze dne 11. 5. 2020 předložené žalobcem spolu s příslušným podacím lístkem, má soud za zjištěné, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 předložené společně s příslušnou přílohou soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 má dále soud za zjištěné, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 8. Pokud se jedná o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobci předložil soudu zákaznickou kartu vypracovanou předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], z níž se podávají osobní údaje žalovaného s tím, že v zákaznické kartě je mimo jiné zejména uvedeno, že dosažené vzdělání žalovaného je středoškolské, v části týkající se rodinného stavu je uveden údaj„ svobodný“, důvodem zápůjčky je„ vybavení domácnosti“, jako druh bydlení je v případě žalovaného uvedeno„ nájem“ s jednou vyživovanou osobou s tím, že žalovaný není majitelem auta. Jde-li o údaje o zaměstnání, se zákaznické karty se podává údaj o plném pracovním úvazku s pracovním zařazením žalovaného jako„ autolakýrník“ se zaměstnavatelem„ [příjmení] [příjmení]“ s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 30.000 Kč, s dalším čistým příjmem domácnosti ve výši 17.000 Kč, který není specifikován, celkem částka ve výši 47.000 Kč. Ze zákaznické karty se dále podává údaj o interních splátkách ve výši 4.064 Kč s odhadovanými měsíčními výdaji žadatele do výše 17.900 Kč. Dále je zde uveden údaj o ověřených dokumentech v podobě pracovní smlouvy„ od 2007 na neurčito“, spolu s výplatní páskou za„ 6, 7, 8“. Ze zákaznické karty se podává, že byla vypracována a podepsána žalovaným dne 30. 9. 2016. 9. Dle § [číslo] smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále také jen zákon o spotřebitelském úvěru) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 11. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na podkladě skutkového stavu zjištěného na základě účastníky předložených listinných důkazů a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že s ohledem na ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je třeba posoudit plnění, které bylo ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuto žalovanému podle pravidel o bezdůvodném obohacení, když zákonem stanovenou neplatnost právního jednání, jako důsledek porušení uvedené povinnosti věřitele, je v návaznosti na ustanovení § 588 občanského zákoníku třeba považovat za neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinností poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je přitom povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu z úřední povinnosti, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že povinnosti stanovené věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy, věřitel nedostál, jestliže se poměry žalovaného v pozici spotřebitele, za situace kdy mezi smluvními stranami byla nepochybně uzavřena smlouva mající charakter smlouvy spotřebitelské, dostatečně nezabýval. Za dostatečné posouzení úvěruschopnosti přitom soud nepovažoval posouzení tak, jak se podává ze zákaznické karty vypracované předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], společně s dokumentem v podobě pracovní smlouvy„ od 2007 na neurčito“, spolu s výplatní páskou za„ 6, 7, 8“, když ze zákaznické karty se dále podává, že byla vypracována a podepsána žalovaným. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce se nezabýval poso