72 C 26/2023-70 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 2. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.000 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 13. 1. 2006 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 24.960 Kč, a to formou 52 týdenních splátek po 480 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 12. 1. 2007. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh učinil částečnou úhradu ve výši 4.500 Kč, nikoli však veškerou dlužnou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobce dlužnou částku zcela neuhradil, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné jistiny půjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.5. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 13. 1. 2006 smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v požadované výši 15.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. , adresa, s poskytnou částkou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkový poplatek za půjčku v částce 9.960 Kč. Úvěr se tak žalovaný zavázal vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 24.960 Kč, přičemž jej měl uhradit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 12. 1. 2007. Současně soud z téhož důkazu zjistil, že žalovaný převzal peněžní prostředky v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 4.500 Kč, což odpovídá úhradě devíti splátek a částečné úhradě desáté splátky, u které se dostal žalovaný do prodlení, jak má soud za zjištěné.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek a potvrzení, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 1. 7. 2015. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 25. 6. 2015 a 17. 9. 2018, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Oznámení spolu s výzvou byla odeslána na adresu žalovaného dne 29. 7. 2015 a 19. 9. 2018, jak vyplývá z podacích archů. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s uvedenými splátkami, zaslal žalobce žalovanému dopisem ze dne 15. 2. 2022 předžalobní výzvu k úhradě částky 20.460 Kč v dodatečné lhůtě do 23. 2. 2022, odeslanou žalovanému dne 17. 2. 2022.7. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy s ohledem na dne 30. 4. 2008 s žalovanou uzavřenou smlouvu.8. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.10. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na charakter smlouvy je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo v souladu s ustanovením § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, k uzavření závazkového vztahu, který má s ohledem na charakter smlouvy o úvěru povahu tzv. absolutního obchodu, což znamená, že bez ohledu na povahu účastníků (zda jsou či nejsou podnikateli) se právní závazkové vztahy vzniklé ze smlouvy o úvěru posuzují v režimu obchodního práva. Žalobce v řízení prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, která je podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru. Žalovaný úvěr v částce 15.000 Kč čerpal, vzal na sebe závazek hradit úvěr řádně a včas dle sjednaných smluvních ujednání, což nesplnil, když na úvěr uhradil toliko částku 4.500 Kč a dostal se do prodlení s úhradou zbylých splátek. Žalovanému tak vznikla povinnost nesplacenou výši úvěru vrátit ve lhůtě dle § 504 obchodního zákoníku. Žalovaný však zůstal nečinný, ničeho dalšího ani částečně v mezidobí nehradil. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobce. Dluh na úvěru dosahuje částky 15.000 Kč, když předchůdce žalobce v souladu se smluvním ujednáním (čl. V podmínek) započetl částečnou úhradu žalovaného na sjednané poplatky úvěru a jistina zůstala zcela nesplacena. Je tedy zřejmé, že nárok žalobce je po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději zcela důvodný, a soud proto také žalobě vyhověl, když žalovaný je dle § 365 obchodního zákoníku, s přihlédnutím k § 369 obchodního zákoníku, v prodlení s úhradou svého dluhu vůči vlastníkovi pohledávky, tedy vůči žalobci. Žalobce má rovněž nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jejichž výše je za každé období stanovena v souladu s § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. dle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb., a to za období ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky na žalobce do zaplacení. Soud tedy shledal žalobou jako zcela důvodnou, a v celém rozsahu jí vyhověl, jak ostatně vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).