72 C 299/2022-44 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 13.322 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce dodával žalovanému elektřinu na základě mezi žalobcem a žalovaným uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13. 7. 2021 do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], s označením odběrného místa [anonymizováno]: [číslo], na základě které vznikl žalobci závazek dodávat žalovanému elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalovanému vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu řádně a včas žalobci uhradit. Žalovaný se tak zavázal za odebranou elektřinu a související služby platit dodavateli za dodávku elektřiny, dopravu elektřiny a související služby (dále jen sdružené služby dodávky elektřiny) dle této smlouvy. Žalobce vyúčtoval žalovanému za odebranou elektřinu v období od 15. 7. 2021 do 31. 12. 2021 prostřednictvím faktury [číslo] ze dne 16. 2. 2022, se splatností kde dni 2. 3. 2022 částku ve výši 13.322 Kč. Přestože žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky mimo jiné prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 7. 9. 2022, žalovaný za účelem úhrady závazku žalobci neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na podkladě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Za období od 15. 7. 2021 do 31. 12. 2021 žalobce prostřednictvím faktury pod číslem daňového dokladu [číslo] vystavené dne 16. 2. 2022 vyúčtoval žalovanému částku za odběr elektřiny v celkové výši 13.322 Kč, přičemž uvedená faktura byla splatná ke dni 2. 3. 2022. 6. Prostřednictvím předžalobní výzvy k úhradě závazků ze dne 7. 9 2022 byl žalovaný ze strany žalobce vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 13.322 Kč. Předžalobní výzva byla ze strany žalobce předložena spolu s příslušným podacím lístkem. 7. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazek uzavřením smlouvy o sdružených dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), dle něhož se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. V rámci předmětného závazku vystupoval žalobce jako dodavatel elektřiny a žalovaný jako zákazník. 8. Právní vztah plynoucí ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny je závazkem, jehož podstatou je povinnost zajistit dodávku elektřiny na straně jedné a povinnost uhradit za tuto dodávku kupní cenu na straně druhé. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalobce své povinnosti vyplývající ze smluvního vztahu splnil, když dodával žalovanému jako zákazníkovi elektřinu na adresu smlouvou specifikovaného odběrného místa a následně účtoval odebrané množství elektřiny, žalovaný však porušil svou povinnost vyplývající ze závazku, když nezaplatil žalobci cenu za dodávku elektřiny a související služby. 9. Jelikož ze strany žalovaného dlužná částka zaplacena nebyla, žalovaný se dnem následujícím po splatnosti faktury dostal do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalobci tudíž vzniklo právo požadovat rovněž příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť výše úroků z prodlení mezi účastníky sjednána nebyla. Žalobci proto vedle jistiny náleží i právo na úroky z prodlení, jež mu byly soudem přiznány. 10. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 2.252 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) ve výši 300 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.