72 C 79/2023-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 12. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 20.000 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 30. 4. 2008 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v částce 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 33.920 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 640 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den po podpisu smlouvy. Žalovaná však svému závazku nedostála, když na dluh učinila částečnou úhradu ve výši 11.080 Kč, nikoli však celkovou dlužnou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Jelikož žalovaná ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradila, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky půjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci5. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovanou dne 30. 4. 2008 smlouvu o půjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v požadované výši 20.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Spolu s poskytnou částkou se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce poplatek za půjčku v celkové částce 13.920 Kč. Úvěr se tak žalovaná zavázala vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 33.920 Kč, přičemž jej měla uhradit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 6. 5. 2009. RPSN dosahovala dle obsahu smluvních podmínek, jež byly součástí smlouvy, výše 206,8 %. Žalovaná celkem na úvěr ve výši 20.000 Kč uhradila částku ve výši 11.080 Kč, kterou věřitel započetl na poplatky úvěru, jak má soud za zjištěné. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byla postoupena pohledávka za žalovanou. Následně ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, který se prostřednictvím tohoto návrhu obrátil na soud. Postoupení každé z pohledávek bylo žalované oznámeno dopisy ze dne 25. 6. 2015 a 1. 10. 2018, současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení první výzvy. První oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalované dne 29. 7. 2015, druhé dne 4. 10. 2018, jak vyplývá z doložených podacích archů. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, zaslal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalované dne 23. 11. 2022 předžalobní výzvu ze dne 18. 11. 2022. Částka uplatněná touto žalobou činí 20.000 Kč představující nesplacenou jistinu. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení.6. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy s ohledem na dne 30. 4. 2008 s žalovanou uzavřenou smlouvu.7. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.9. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na charakter smlouvy je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo v souladu s ustanovením § 261 obchodního zákoníku, k uzavření závazkového vztahu, který má s ohledem na charakter smlouvy o úvěru povahu tzv. absolutního obchodu, což znamená, že bez ohledu na povahu účastníků (zda jsou či nejsou podnikateli) se právní závazkové vztahy vzniklé ze smlouvy o úvěru posuzují v režimu obchodního práva. Ve smyslu zákona č. 64/1986 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť tím se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se v souladu s § 1 odst. 2 písm. c) zákona č. 64/1986 Sb., vztahuje na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti).11. Mezi právním předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 497 obchodního zákoníku a § 2 zákona č. 64/1986 Sb., Z tohoto obchodního závazkového vztahu vyplývala právnímu předchůdci žalobce povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky a žalované povinnost úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru a poplatky splácet dle sjednaných podmínek. Právní předchůdce žalobce své povinnosti splnil, když žalované sjednaný úvěr poskytl. Žalovaná však své smluvní povinnosti nedodržela, když porušovala smluvní podmínky řádného splácení úvěru. V souvislosti s porušováním smluvních povinností tak žalované vznikla povinnost zaplatit žalobci, ne kterého byla pohledávka platně postoupena, nesplacenou jistinu úvěru. Složení a výši dlužné částky žalovaná nijak nerozporovala. Je tedy zřejmé, že nárok žalobce je po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději zcela důvodný, a soud proto také žalobě vyhověl, když žalovaná je dle § 365 obchodního zákoníku, s přihlédnutím k § 369 obchodního zákoníku, v prodlení s úhradou svého dluhu vůči vlastníkovi pohledávky, tedy nyní vůči žalobci. Žalobce má rovněž nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. dle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. Soud tedy shledal žalobou jako zcela důvodnou, a v celém rozsahu jí vyhověl, jak ostatně vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).