104 C 175/2023-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 12.9.2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 10 130 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 20.3.2023.2. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovaným dne 20.3.2023 uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 8000 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr splatit ve lhůtě 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 264 Kč. V rámci smlouvy byly sjednány dále poplatky za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaný mohl dle smlouvy dále využít tzv. korunového odkladu, kdy se mu po zaplacení 1 Kč odloží splatnost o 30 dní. Korunový odklad je pak zpoplatněn částkou 792 Kč. Žalovaný využil korunového odkladu, když dne 20.4.2023 uhradil částku 2 Kč. Žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil, vznikla mu tak pohledávka v celkové výši 10 130 Kč, tj. jistina ve výši 7 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 98 Kč, poplatek za korunový odklad ve výši 792 Kč, náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuta ve výši 480 Kč. Dopisem ze dne 21.3.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. , právnická osoba, s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 20.3.2023 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 264 kč do 19.4.2023. V rámci smlouvy byl sjednán poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a pro případ korunového odkladu poplatek za tento odklad ve výši 792 Kč.6. Z výpisu proplacení smlouvy ze dne 21.3.2023 a sdělení banky ze dne 2.2.024 bylo zjištěno, že žalobce dne 21.3.2023 zaslal na účet č. , č. účtu, částku 8 000 Kč, přičemž se dle sdělení banky jedná o účet žalovaného.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že poskytnutý úvěr činil 8 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 2 Kč.8. Z úvěrové zprávy, potvrzení o provedení bonity klienta k úvěru č. , hodnota, , metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, a sdělení žalobce ohledně MLS výpočtu bylo zjištěno, že žalovaný uvedl příjem ve výši 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 34 000 Kč a výdaje na domácnost ve výši 0 Kč (v rámci karty klienta označeno jako splátky jiným společnostem, dle upřesnění žalobce se mělo jednat o náklady na bydlení). Z MLS výpočtu žalobce k této úvěrové smlouvě pak vyplývá, že jako příjem klienta je uvedena částka 30 000 Kč, jako výdaje je životní minimum dospělého člověka ve výši 4 470 Kč a výše předschválené splátky ve výši 8 412 Kč. K MLS domácnosti je pak uveden příjem klienta 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 34 000 Kč, jako výdaje jsou uvedeny minimální výdaje na bydlení ve výši 16 729 Kč, životní minimum členů domácnost 8 510 Kč, další výdaje na bydlení ve výši 13 000 Kč, ostatní výdaje domácnosti ve výši 3 000 Kč a výše předschválené splátky ve výši 8 412 Kč.9 Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobce ověřoval totožnost žalovaného prostřednictvím tohoto dokladu.10. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, byl proto žalobcem vyzván k úhradě s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní upomínka zasílána žalovanému dne 7.8.2023 na adresu , adresa, .11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel ze statistického modelu, kde vypočítal z měsíčních příjmů a výdajů, zda skutečně žadatel může splácet částku odpovídající splátce úvěru. Žalobce při tomto výpočtu zohledňuje rodinné postavení klienta, vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, kdy dále provádí lustraci v registrech NRKI, CEE a ISIR. Pokud jde o ověřování skutečných příjmů a výdajů, tyto žalobce neprováděl, neboť má za to, že doložení například potvrzení zaměstnavatele o příjmech je nedostatečné a lze padělat, taktéž nemusí být nutně aktuální a není jisté, že tohoto příjmu bude žadatel dosahovat po celou dobu úvěrového vztahu. Pokud jde o výdaje, u těchto žalobce uvedl, že si spotřebitel není řady svých výdajů často vědom a dokladování výdaje je problematické, neboť si spotřebitelé žádné doklady o svých výdajích neukládají.19. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 34 000 Kč a výdaje 0 Kč. Z karty klienta není zřejmé, zda žalovaný bydlí v nájmu či v osobním vlastnictví, kolik členů domácnosti bydlí společně s žalovaným a v jakém jsou k němu vztahu. Žalovaný v kartě klienta neuvedl prakticky žádné výdaje na bydlení, služby, stravu, dopravu a jiné základní výdaje. Pokud pak jde o výpočet MLS, který žalobce provedl, není z něj vůbec patrné, jak žalobce k jednotlivým částkám kromě tvrzených příjmů dospěl. I pokud by žalobce uváděl minimální výdaje na bydlení dle statistických údajů, tyto musí s něčím porovnávat. V tomto případě však není zřejmé, v jakém typu bydlení žalovaný bydlí, je tak jasné, že jiné výdaje by měl jako nájemník a jiné j