104 C 51/2024-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 9.1.2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 28 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 360 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 20.4.2023.2. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovaným dne 20.4.2023 uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl sjednaný na dobu neurčitou, kdy se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40% měsíčně z jistiny. Žalovaný měl v souladu se smlouvou splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, přičemž jistinu mohl splatit zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení se splácením byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, když na dluh nic neuhradil, žalobce proto úvěr ke dni 20.8.2023 zesplanil. Dopisem ze dne 20.12.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky 30 360 Kč, tj. jistina ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 8 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 360 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 20.4.2023 bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč s úrokovou sazbou 40% měsíčně. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, kdy se žalovaný zavázal splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, přičemž jistinu mohl splatit kdykoliv během trvání smlouvy. V rámci čl. IV. bod 4.2 písm. c) smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky ohledně níž je úvěrovaný v prodlení.6. Z potvrzení o platbě ze dne 20.4.2023 a sdělení banky ze dne 23.5.2024 bylo zjištěno, že žalobce dne 20.4.2023 zaslal na účet č. , č. účtu, částku 20 000 Kč, přičemž se dle sdělení banky jedná o účet žalovaného.7. Z výpisu z účtu žalovaného za období leden 2023 až březen 2023 bylo zjištěno, že žalobce ověřoval příjmy žalovaného.8. Z žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije sám v pronajatém domě, jeho příjem činí 27 495 K a jeho výdaje činí 11 000 Kč.9 Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobce ověřoval totožnost žalovaného prostřednictvím tohoto dokladu.10. Z oznámení o zesplatnění a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobce proto pohledávku žalovaného zesplatnil a následně žalobce vyzval k úhradě také předžalobní upomínkou.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel z výpočtu z měsíčních příjmů a výdajů, zda skutečně žadatel může splácet částku odpovídající splátce úvěru. Žalobce současně provedl lustrace žalovaného v registrech NRKI, CEE, SOLUS, BRKI a ISIR. Pokud je o ověřování příjmů a výdajů, žalobce si ověřil pouze příjmy, a to na základě předložených bankovních výpisů, ze kterých je zřejmé, že žalovanému chodí výplata ve výši 27 000 Kč až 28 000 Kč. Pokud jde o výdaje tyto nijak ověřovány nebyly, kdy z předložených výpisu není zřejmé, které platby se mají týkat pravidelných a nutných výdajů. Žalobce tak neměl přehled, kolik činily výdaje za pronájem domu, platby služeb, stravné, dopravu a další pravidelné nutné výdaje, které žalovaný měsíčně vynakládá.19. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak zcela povrchně, kdy měl doložený pouze příjem žalovaného, avšak neměl žádný přehled o jeho výdajích a spokojil se pouze s tvrzením žalovaného v rámci žádosti, že jeho výdaje činí 11 000 Kč. Soud má tedy za to, že žalobce nesplnil svou povinnost, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.20. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona