108 C 23/2024-76 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 220 445,57 Kč s příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 5. 2015 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně obchodní společností , právnická osoba, . a žalovaným. Žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 250 000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků žalovaného. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 500 Kč, a to počínaje dnem 20. 6. 2015, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě o úvěru dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 17,6 % p. a. a nedílnou součástí smlouvy o úvěru pak je sazebník poplatků, produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky banky, přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi. Banka svůj závazek splnila a dne 11. 5. 2015 úvěr žalovanému poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Úvěr byl žalovanému poskytnut jakožto revolvingový, kdy žalovaný byl oprávněn opakovaně čerpat úvěr do výše schváleného úvěrového rámce. Za dobu trvání smluvního vztahu čerpal žalovaný celkem částku 366 500 Kč. Žalovaný však nesplnil svou povinnost a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 produktových podmínek banky prohlásila úvěr dni 31. 10. 2022 za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 219 545,45 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 14 164,93 Kč, smluvních poplatků ve výši 900 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 22 866,09 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru postupovala zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházela z informací jí poskytnutých samotným žalovaným v Žádosti o úvěr – Konsolidace Plus ze dne 11. 5. 2024 ve 14:09 hod. Žalovaný v žádosti uvedl zejména informace o svém rodinném stavu (ženatý, není zúžené společné jmění manželů, 2 vyživované děti), vzdělání (střední), bydlení na adrese , adresa, , kde žije již od , datum, , příjmech (žalovaný od , datum, podnikal na základě živnostenského listu, IČO , IČO, ), včetně výše příjmů (568 205 Kč) a rozdíl mezi příjmy a výdaji (211 554 Kč), srážek ze mzdy (0 Kč), jiných měsíčních splátek (0 Kč), celkového čistého měsíčního příjmu (40 000 Kč). K žádosti o úvěr žalovaný předložil daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2014, z něhož je patrné, že žalovaný podnikal (, právnická osoba, , IČ: , IČO, ), jeho příjmy (568 205 Kč), rozdíl mezi příjmy a výdaji (221 554 Kč) a údaje o dětech žijících ve společně hospodařící domácnosti (2 vyživované děti – syny). Údaje uvedené v žádosti se s předloženým daňovým přiznáním shodovaly. Právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, živnostenském rejstříku, insolvenčním rejstříku a databáze MVČR. Žalovaný měl také u právní předchůdkyně žalobkyně veden běžný účet č. , tel. číslo, , přičemž právní předchůdkyně žalobkyně tak měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného. Příjmy a výdaje žalovaného byly tedy hodnoceny a ověřeny také na základě výpisu z běžného účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně dále posuzovala schopnost žalovaného splácet na základě disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela s částkou životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení. Na základě uvedených údajů právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k částce 23 546,07 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se také zabývala ukazatelem DSTI (Debt service to Income), přičemž dospěla k hodnotě 30,43 %, kdy dle tehdejšího doporučení ČNB nesměl tento ukazatel přesáhnout 45 %. Žalovaný úvěr skutečně splácel až do roku 2022 (tedy více než 7 let od uzavření smlouvy byl žalovaný schopen úvěr splácet), což vyplývá z doložené platební historie.2. Žalovaný uvedl, že uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 11. 5. 2015 na pobočce v , adresa, , přičemž jednal s pracovnicí banky tehdy s názvem , právnická osoba, . Sjednání smlouvy proběhlo tak, že žalovaný sdělil pracovnici požadované údaje, ta je zadala do interních systémů a během deseti až patnácti minut byla podepisována smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neprověřovala úvěruschopnost žalovaného, nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, konkrétní výdaje na bydlení, konkrétní rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, čímž porušila ustanovení § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. V důsledku toho, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila tuto zákonnou povinnost, je smlouva o úvěru absolutně neplatná, což vyplývá i z judikatury vyšších soudů. Žalovaný přitom poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-19, podle kterého poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale tyto údaje musí i prověřit. Za situace, kdy smlouva o úvěru byla uzavřena neplatně, je nutno plnění, které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla považovat za plnění bez právního důvodu a pouze jako bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen poskytnuté finanční prostředky vrátit. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně řádně splácel měsíčně částku 5 500 Kč až do srpna 2022 a takto jí uhradil celkem 473 000 Kč. Protože jistina úvěru činila dle čl. II. odst. 1 smlouvy o úvěru částku 122 000 Kč, je zřejmé, že žalobkyni popřípadě její právní předchůdkyni bylo celé bezdůvodné obohacení uhrazeno a žalobě nelze vyhovět ani z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Dále žalovaný uvedl, že závazky vůči bance plnil až do konce roku 2022, poté se však dostal z důvodu osobní krize a ztráty zaměstnání do ekonomických potíží, v důsledku kterých přestal být schopen své závazky plnit. Žalovaný namítl, že o postoupení pohledávky z banky na společnost , Anonymizováno, a ze společnosti , Anonymizováno, na žalobkyni nebyl informován, a dále zpochybnil aktivní legitimaci žalobkyně k podání této žaloby, protože identifikace postupované pohledávky byla neurčitá.3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne 11. 5. 2015 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, .) a žalovaný smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru – konsolidace plus. V této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách počínaje dnem 20. 6. 2015, kdy výše splátky měla činit 5 500 Kč. První čerpání úvěru mělo proběhnout v částce 250 000 Kč dne 11. 5. 2015. Další čerpání pak měla být prováděna do maximální výše úvěrového rámce. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 17.6 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy pak je Sazebník poplatků. (důkaz: označenou smlouvou; všeobecné produktové podmínky; sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 4. 2015 a od 19. 1. 2015).4. Žalovaný jako svůj čistý měsíční příjem uvedl částku 18 462,83 Kč, která plynula z jeho podnikatelské činnosti. Příjem domácnosti uváděl žalovaný ve výši 40 000 Kč, přičemž uváděl pouze 1 zdroj příjmů. Nicméně banka z těchto žalovaným tvrzených příjmů nevycházela. Stanovila příjem žalovaného dle IncomeModelu na částku 30 008,92 Kč. Dále žalovaný uvedl do žádosti o úvěr jako „ostatní životní náklady: 0,00 Kč“, když předtím uvedl své výdaje jen ve smyslu výdajů na podnikání (viz „rozdíl mezi příjmy a výdaji (ř. 104 DP) 221 554,00 Kč“). Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný měl bance předložit doklad o bezdlužnosti od finančního úřadu (avšak žalobkyně ani přes výzvu soudu tento v řízení nedoložila) a předložil bance daňové přiznání. Žalovaný uvedl do žádosti o úvěr, že nemá srážky ze mzdy a nemá jiné měsíční splátky a že má vyživovací povinnost ke 2 dětem a má živnostenský list a je ke podnikatelem. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti klienta; žádost o úvěr; formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.5. Z daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2014 vyplývá, že žalovaný má příjmy 568 205 Kč a výdaje 346 651 Kč.6. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla toliko z teoretického modelu, kdy vycházela z částky životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýš