112 C 19/2024-43 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou dne 27. 7. 2023 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 202 620,19 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobce poskytl úvěr ve výši 204 695,- Kč v podobě úhrady části kupní ceny. Žalovaný měl uvedenou částku uhradit v 60 měsíčních splátkách po 5 218,- Kč. Žalovaný neuhradil splátky splatné od srpna 2022 do ledna 2023. Následně byl dluh sesplatněn. Součástí žaloby jsou i náklady na upomínání ve výši 150,- Kč, 20 800,- Kč za zrušení úvěrové smlouvy, 1 555,- Kč na úroku z prodlení, 320,- Kč za prodlení s jednotlivými splátkami a 200,- Kč na nákladech spojených s odesláním upomínky. Žalovaný dluh neuhradil.Žalovaný se k žalobnímu návrhu žalobce nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), když žalobce souhlasil a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil.Z listinných důkazů bylo zjištěno, že mezi žalovaným a žalobcem prostřednictvím zástupce (smlouva ze 5. 12. 2017) byla 21. 3. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 204 695,- Kč, který se žalovaný zavázal splácet. Počet splátek byl 60 po 5 218,- Kč, splatných vždy k 21. dni v měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 18,15 %. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky, které se žalovaný zavázal respektovat, stejně jako povinnosti plynoucí ze sazebníku poplatků. Za odeslání upomínky byl sjednán poplatek ve výši 150,- Kč a za sesplatnění úvěru 200,- Kč (čl. 5.7 obchodních podmínek). Smluvní pokuta pak byla stanovena na 0,1 % denně z dlužných částek a jednorázová pokuta 10 % z dlužných splátek, resp. plnění ze smlouvy. Úvěr byl poskytnut a předmět plnění ze strany žalovaného převzat, což vyplynulo z potvrzení a výpisu z účtu. K ukončení smlouvy došlo dopisem z 15. 3. 2023 uloženém žalovanému na poště 17. 3. 2023. Došlo k tomu v souladu s čl. 5.5 úvěrových podmínek pro prodlení s platbami delší než 30 dnů a všechny dlužné částky se staly splatnými. Od smlouvy bylo odstoupeno dopisem z 27. 3. 2023. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný hradil splátky splatné do července 2022, když červencová a část srpnové splátky byly uhrazeny až v říjnu 2022. K datu sesplatnění činil dluh na splátkách 32 507,- Kč a na dalších splátkách splatných poté pak v rozsahu jistiny dluh činil 147 088,- Kč. Zároveň byly dotyčnému vyúčtovány upomínka za 150,- Kč. Dále mu byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 320,- Kč za prodlení s platbou splátek do října 2022, 200,- Kč za okamžité sesplatnění. Dluh nebyl uhrazen přes výzvu z 20. 3. 2023.Ve vztahu k prověření schopnosti žalovaného dluh uhradit ze smlouvy o úvěru plynulo, že žalovaný má příjem 23 000,- Kč a výdaje na bydlení v částce 2 500,- Kč. Ostatní měsíční výdaje uváděl ve výši 0,- Kč. Dále nebyl veden v registru dlužníků. Pro účely schopnosti dluh uhradit byly jeho výdaje na bydlení uvažovány ve výši 3 800,- Kč.Vztah mezi účastníky je třeba posoudit podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy úvěrující se zavázal poskytnout úvěrovanému prostředky a ten naopak stanovené prostředky vrátit s úrokem. Úvěrující svoji povinnost splnil, ne tak žalovaný, kdy tak žalobce přistoupil ve shodě s obchodními podmínkami k odstoupení od smlouvy a sesplatnění celého dluhu. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy, případně jiného zdroje příjmů, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci.V projednávané věci nebyly ze strany žalobce zjištěny žádné negativní informace o žalovaném, který nefiguroval v žádném z dostupných registrů. Při zohlednění prokazovaného příjmu ve výši 23 000,- Kč i za současného uvedení nízké částky na bydlení, je soud toho názoru, že je smlouvu o úvěru na místě považovat za platnou. Je tomu tak přesto, že výdaje na bydlení byly uvažovány v částce 3 800,- Kč, která sice může sedět statisticky, ale fakticky není z žádného dokladu zřejmé, že by byl žalovaný na ubytovně či jiném podobném diskontním typu ubytování. Výše nákladů na bydlení tak nepochybně mohla a nejspíše i byla vyšší stejně jako bylo na místě třeba uvažovat náklady na živobytí žalovaného, které jinak nikde v popisu procesu prověření žalobcem uvedeny nejsou. I tak by při zohlednění nákladů na živobytí ve výši 15 000,- Kč zahrnujících bydlení a stravování, jakož i dopravu do práce v městě Brně, zbývalo žalovanému dost prostředků na hrazení závazku žalobci. Tomu ostatně nasvědčuje i dílčí hrazení dluhu do července 2022, jež se v zásadě shoduje se sdělením zaměstnavatele, že u něj přestal žalovaný pracovat k 9. 8. 2022. Do té doby problémy s hrazením u žalovaného hlášeny nebyly. Výše dosud dlužné jistiny je dána částkou splátek splatných do doby sesplatnění dle splátkového kalendáře, jednak jistinou splatnou po sesplatnění, když k okamžitému sesplatnění dluhu měl žalobce právo dle smlouvy. Jistina dluhu činí částku 147 088,19 Kč spolu s jistinou a úroky splatnými v rámci nezaplacených splátek v částce 32 507,- Kč. Dále má právo na smluvní sankce podle § 2048 občanského zákoníku ve výši 320,- Kč, jakož i na poplatky spojené s výzvou k plnění v celkové výši 350,- Kč. Tím, že žalovaný neplnil včas dostal se do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a je tak povinen uhradit úrok z prodlení, který v kapitalizované podobě u jednotlivých splátek činil 1 124,67 Kč (nikoli 1 555,- Kč, jak uvádí žaloba), přičemž má žalobce nárok i na běžící úrok do zaplacení ve výši dle § 1970 občanského zákoníku podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. U kapitalizované pokuty účtované ve výši 20 800,- Kč má soud za to, že opodstatněná je pouze výše 16 915,14 Kč (nikoli tedy v další částce 3 884,86 Kč). Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ.Ve vztahu k části kapitalizované částky úroku z prodlení a smluvní pokuty soud žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 OSŘ, když žalobce byl ve věci v převážné části nároku úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení proti tomu, kdo ve věci neuspěl. Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 9 140,- Kč/úkon podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 300,- Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Dále má žalobce právo na náhradu soudního poplatku ve výši 8 106,- Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je jeho zástupce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 5 947,20 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit, činí 42 373,20 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.