112 C 9/2024-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 10. 1. 2024 domáhal určení, aby žalovaní platili ode dne podání návrhu zvýšené nájemné, a to ve výši specifikované ve výroku pod bodem I.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaných soud příslušný podle § 88 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a OSŘ.3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že mezi účastníky byla 18. 10. 2016 uzavřena nájemní smlouva k bytu specifikovanému výše za nájemné ve výši 110,- Kč/měsíc, a to na dobu neurčitou (č. l. 21 a 22). Nájemné celkem dle evidenčního listu činilo 8 618,- Kč, když po slevě činilo vlastní nájemné 5 196,- Kč a celková platba včetně záloh činila měsíčně 9 996,- Kč/měsíc (č. l. 22 p. v. a 23). Nemovitost, v níž je umístěn byt, je evidována jako vlastnictví žalobce (č. l. 26). Dopisem z 1. 8. 2023 byla žalovaným navržena vyšší výše nájemného v částce 132,- Kč/m2, celkem 10 342,- Kč namísto dosavadní částky 8 618,- Kč a 110,- Kč/m2 (č. l. 19 p. v. a 20). Srovnatelná výše nájemného v dané lokalitě činila podle žalobce v danou dobu částku mezi 145,- Kč a 160,- Kč/m2 u bytu 1 + 1 (č. l. 18). Žalobce svým interním postupem odsouhlasil zvýšení nájemného na částku požadovanou žalobou 8. 3. 2023 (č. l. 4 až 14, 25)4. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když žalobce poskytl žalovaným do nájmu byt, přičemž dotyční se zavázali na jeho užívání platit nájemné ve sjednané výši v intencích § 2235 a 2246 odst. 1 občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že nájemní smlouva neobsahovala ustanovení upravující postup pro účely změny nájemného, je žalobce oprávněn podle § 2249 občanského zákoníku po selhání možnosti dohody mezi účastníky podle odstavce 3 žádat soud o určení výše nájemného s účinností od data podání návrhu, a to až do výše nájemného v místě a čase obvyklého. S přihlédnutím k výsledkům dokazování má soud za to, že obvyklá výše nájemného, která je hranicí žalobního požadavku žalobce, kterému je ještě možné vyhovět, leží výše, než jaké se žalobce nyní domáhá, když předložil důkazy o jednotkovém nájemném v rozmezí 145,- Kč a 160,- Kč/m2, byť se jednalo o byt menší podlahové výměry. Soud tak má za to, že vyhovění požadavku na navýšení nájemného z částky 110,- Kč/m2 na částku 132,- Kč/m2, nic nebrání. Bylo v tomto směru na žalovaných, aby případně snesli argumenty pro to, že výše nájemného je nižší nebo důvody pro zvýšení nejsou.5. Výrok pod bodem II. je odůvodněn tím, že žalobce byl úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ). Náhrada nákladů řízení se skládá z paušální náhrady nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za výzvu k plnění (pro oba žalované) a podání žaloby ve výši 300,- Kč/úkon. Dále náklady jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 000,- Kč. Celkem jsou tak povinni žalovaní jako společní nájemci, a tedy i společní a nerozluční dlužníci povinni žalobci k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ částku 2 600,- Kč.6. Výrok pod bodem III. je dán § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy soud poplatek vyměřil nesprávně. Předmětem řízení nebyl pětinásobek ročního plnění pro účely stanovení základu poplatku, ale určení výše takového nájemného. Takový požadavek podléhá poplatku podle položky 4 odst. 1 písm. c) přílohy k citovanému zákonu.