116 C 227/2013-439 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši 637 623 Kč po žalovaném, jelikož jako advokát, který převzal její zastoupení ve věci vypořádání společného jmění manželů, nepodal žalobu ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku o rozvodu, ač měl všechny podklady a opakovaně žalobkyni ujišťoval, že žaloba podána byla. Dne 25.7.2012 žalobkyni sdělil, že žaloba podána nebyla a lhůta k jejímu podání marně uplynula. Žalobkyně se proto obrátila na žalovaného ve věci náhrady škody, kterou jí způsobil. Teprve až dne 26.11.2013 žalovaný informoval pojišťovnu písemným oznámením o vzniku pojistné události a zažádal o pojistné plnění. Žalovaná částka 637 623 Kč se skládá z ½ vnosů na rekonstrukci rodinného domu ve vlastnictví manžela žalobkyně ve výši 350 000 Kč, ½ z částky vyplacené sestře jako „vypořádací podíl na dědictví“ ve výši 35 000 Kč, ½ z hodnoty osobního automobilu, který manžel zakoupil těsně před rozvodem a ½ z provizí, kterou byla žalobkyně povinna vrátit ze zrušených pojistných smluv ve výši 192 623 Kč.2. Soud I. stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 26. 3. 2007 udělila žalovanému plnou moc, jíž ho zmocnila k zastupování ve všech právních věcech. Žalovaný ji zastupoval v řízení o rozvod manželství; právní moc rozvodu nastala dne 28. 11. 2007. Dne 7. 1. 2010 žalovaný jako zástupce žalobkyně vypracoval koncept žaloby na vypořádání SJM (koncept postrádal pouze petit), tuto žalobu však k soudu nepodal. Žalovaný svého pojistitele (vedlejší účastník) požádal dne 26. 11. 2013 o úhradu škody žalobkyni v žalované částce, jež však pojišťovnou plněna nebyla. Ve vztahu k vypořádání SJM žalobkyně a jejího bývalého manžela soud zjistil, že za trvání manželství zakoupili ze společných prostředků automobil, jehož hodnota k datu rozvodu činila 128 520 Kč a který užíval bývalý manžel. Ze společných prostředků bylo investováno do nemovitosti bývalého manžela 740 670 Kč, ze společných prostředků vyplatili rovněž 70 000 Kč manželům , Anonymizováno, (sestra bývalého manžela žalobkyně a její manžel) proto, aby mohli z této částky doplatit půjčku, což bylo podmínkou pro rozdělení nemovitosti, jejíž oddělenou část poté žalobkyně s tehdejším manželem rekonstruovali. Žalobkyně vykonávala od jara 2005 pro Generali pojišťovnu a.s. činnost výhradního pojišťovacího agenta s tím, že vykonává obchodní zastoupení na vlastní účet; ve smlouvě bylo mimo jiné ohledně provizí dohodnuto, že v případě, že uzavřené životní pojištění bude do 24 měsíců od uzavření smlouvy zrušeno, nárok na provizi nevzniká. Žalobkyni bylo v roce 2006 na provizích vyplaceno 700 000 Kč. V srpnu 2007 byla vyzvána k vrácení provizí ve výši 537 270 Kč, a proto jí v následujících měsících nebyly vyplaceny žádné provize. Žalobkyně dohodou o uznání dluhu a vyrovnání ze dne 5. 11. 2007 uznala svůj dluh vůči , Anonymizováno, . vzniklý na základě jejího závazku vrátit vyplacené provize v případě zrušení pojistné smlouvy do dvou let, který v té době činil 434 704 Kč, jejž následně splácela; doplatila jej v červnu 2011. Soud po právní stránce uzavřel, že žalovaný odpovídá za škodu podle § 16 a § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žalovaný v zastoupení žalobkyně nepodal žalobu na vypořádání SJM, ač ji podat měl, k vypořádání tak nedošlo a tím vznikla žalobkyni škoda představující částku, kterou by z tohoto vypořádání získala. Proto se soud jako předběžnou otázkou zabýval vypořádáním SJM, přičemž vycházel z položek, jež podle konceptu žaloby na vypořádání SJM, zpracovaného žalovaným, žalobkyně chtěla učinit předmětem vypořádání. Dospěl k závěru, že žalobkyni by při vypořádání připadlo 350 000 Kč (polovina investic ze SJM do nemovitosti bývalého manžela), 35 000 Kč (polovina z vypořádacího podílu sestře bývalého manžela), 60 000 Kč (polovina hodnoty auta) a 180 623 Kč (polovina částky, kterou po právní moci rozsudku o rozvodu žalobkyně ze svých výlučných prostředků vrátila Generali pojišťovně a.s.). Dospěl tak k závěru, že výše škody činí 625 623 Kč a ve zbývajícím rozsahu (12 000 Kč s příslušenstvím) žalobu jako nedůvodnou zamítl. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že vypořádání by mělo zahrnovat i další položky (zůstatek na účtu žalobkyně k datu právní moci rozvodu) s tím, že soud nemohl o své vůli „vtáhnout“ do řízení další položky, které nejsou uvedeny v návrhu. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž lze vypořádat pouze takové věci náležející do SJM, jež jsou učiněny předmětem řízení ve lhůtě k vypořádání. Úroky z prodlení z částky, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, přiznal soud podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) až od doručení žaloby žalovanému (ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl), neboť nebylo prokázáno, že by jej žalobkyně k plnění vyzvala dříve, a do prodlení s plněním se nemohl dostat již marným uplynutím lhůty k podání žaloby o vypořádání SJM, když nelze předpokládat, že v té době by bylo soudem rozhodnuto a že by tak škoda vznikla již tímto okamžikem.3. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, č. j. 44 Co 214/2020-363, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 223 290 Kč s příslušenstvím a v částce 402 335 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, která doplnil a uzavřel, že soud nevyvodil zcela správné právní závěry ohledně výše škody. Při řešení předběžné otázky soud prvního stupně správně dovodil, že žalobkyni by náleželo vypořádání ve výši 350 000 Kč (vnosy ze SJM na oddělený majetek bývalého manžela) a 60 000 Kč (polovina z hodnoty automobilu, jenž zůstal v držení bývalého manžela), avšak částku 35 000 Kč, představující polovinu z částky vyplacené sestře bývalého manžela ze SJM, do vypořádání SJM nezahrnul, neboť šlo o převzetí dluhu manžely , Anonymizováno, bez nároku na náhradu za poskytnuté plnění, ze kterého neměl prospěch bývalý manžel žalobkyně, ale jeho sestra a její manžel. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2045/2006 odvolací soud dále uzavřel, že závazky žalobkyně z dohody o uznání dluhu a vyrovnání ze dne 5. 11. 2007, týkající se vrácení vyplacených provizí, se vztahují pouze na její osobu. Nejedná se o dluh, který by byl součástí SJM a který by bylo možno v rámci vypořádání SJM brát v potaz, neboť se jednalo o dluh z pracovní činnosti žalobkyně, a proto jde o její výlučný osobní závazek. Za nesprávný považoval odvolací soud též závěr, že soud I. st. nemohl „vtáhnout do řízení další položky, které nebyly uvedeny v návrhu žalobkyně“. Soud v řízení o náhradě škody musí „simulovat“ průběh řízení s jeho předpokládaným výsledkem. Proto je třeba vzít v úvahu i možnost obrany druhého účastníka řízení proti požadované výši vypořádacího podílu v podobě uplatnění i dalších položek. Takovou položkou může být i zůstatek na účtu některého z manželů k datu rozvodu, který by se při pravidelném běhu věcí stal rovněž předmětem vypořádání. Výše zůstatku na účtu žalobkyně k datu rozvodu činila 373 420,80 Kč a polovina této částky (186 710 Kč) by musela být při vypořádání zohledněna jako částka, kterou by žalobkyně musela vyplatit svému bývalému manželovi. Odvolací soud uzavřel, že při případném řízení o vypořádání SJM by byla žalobkyně úspěšná v částce 223 290 Kč, a v tomto rozsahu jí také vznikla škoda. Ohledně zamítnutí žaloby výrokem II rozsudku soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil s jeho závěry.4. Rozsudkem Nejvyššího soudu byl soud prvního stupně zavázán k dalšímu projednání žaloby v části týkající se dluhu žalobkyně, který ji vznikl u , Anonymizováno, ., z nutnosti vrátit provize. Uzavřel, že pro vypořádání tohoto dluhu je zásadní právní závěr, zda dluh uznaný žalobkyní za trvání manželství je dluhem společným oběma tehdejším manželům, nebo se jedná o výlučný dluh žalobkyně. Proto zavázal soud k posouzení, zda dluh, k jehož zaplacení se žalobkyně zavázala a posléze jej i splatila, přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů Hradeckých a její bývalý manžel s ním nevyslovil souhlas. Co se týče vypořádání zůstatku na účtu žalobkyně, zavázal soud k posouzení, po případném dokazování, zda by bývalý rozvedený manžel zůstatek na účtu do vypořádaní zahrnul či nikoli. Co se týče částky 70 000 Kč potvrdil závěr krajského soudu, že částku vyplacenou sestře bývalého manžela žalobkyně nelze začlenit do masy SJM.5. V předchozích řízeních tedy bylo konstatováno, že soud I. stupně sice dostatečně objasnil skutkový stav, nicméně nevyvodil správné právní závěry ohledně oprávněnosti uplatnění některých položek k vypořádání. A to částky 35 000 Kč představující platbu sestře bývalého manžela, částky 180 623 Kč – představující polovinu vrácených provizí a částky 186 710 Kč – tvořící polovinu zůstatku na účtu žalobkyně ke dni zániku SJM. V tomto řízení pak soud vychází z částky 350 000 Kč jako poloviny investic do nemovitosti ve vlastnictví bývalého manžela. Stejně tak z částky 60 000 Kč, jako poloviny hodnoty osobního automobilu