119 C 3/2024-39 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 37.279,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnosti , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 19. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná čerpala částku ve výši 45.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit poskytnuté peněžní prostředky, dále úrok za půjčené prostředky ve výši 7.650 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 9.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 25.650 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 80. týdenních splátkách ve výši 1.092 Kč, počínaje dnem 26. 9. 2019. Poslední splátka byla stanovena na 1. 4. 2021. Žalovaná však neuhradila sjednané splátky řádně a včas vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ke dni 1. 4. 2021 řádně a v plné výši uhrazena, neuhrazená jistina ve výši 37.279 48 byla ode dne 2. 4. 2021 úročena úrokem ve výši 20,74 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce, žalované bylo postoupení písemně oznámeno dopisem. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 34.500 Kč, podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 37.279,48 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 16.988,40 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6.757,68 Kč a běžícího úroku ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny od 2. 6. 2023 do zaplacení a dále běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 2. 6. 2023 do zaplacení. Přes předžalobní výzvu žalovaná dosud žalobci ničeho neuhradila.2. Žalovaná uvedla, že půjčku si brala pro rodiče, věděla, že bude nutné splácet, ze začátku půjčku splácel otec s matkou, otec však vážně onemocněl, půjčku přestali splácet, ze začátku ani nevěděla, že se půjčka nesplácí, v současné době nemá na splácení dostatečné finanční prostředky.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 19. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, který žalovaná čerpala v hotovosti ve výši 45.000 Kč. Zavázala se zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 7.650 Kč, administrativní poplatek ve výši 9.000 Kč, celkem částku 87.300 Kč. Z doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru se podává, že žalovaná byla informována o podmínka úvěru, ze výpisu z obchodního rejstříku žalobce se podává, že se jedná o akciovou společnost, mezi jejíž předmět podnikání patří poskytování spotřebitelského úvěru, z karty zákazníka soud zjistil, že právní předchůdce žalobce v rámci zkoumání úvěryschopnosti žalované identifikoval její čisté měsíční příjmy ve výši 18.082 Kč a její měsíční výdaje celkem ve výši 11.833 Kč, a to 2.833 Kč za bydlení a 9.000 Kč za osobní výdaje. Použitelný příjem, zjistil lev výši 6.249 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně přílohy číslo jedna se podává, že touto smlouvou právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 se podává, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky. Z poštovního podacího lístku ze dne 23. 6. 2023 se podává, že oznámení postoupení bylo žalované odesláno. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2023 a poštovního podacího lístku ze dne 2. 10. 2023 se podává, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru žaloba je důvodná pouze částečně. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, byla uzavřena dne 19. 9. 2019 ve smyslu ustanovení § 2390 a následně občanského zákoníku na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 19.9.2019 peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).5. Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Právním předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného úroku z úvěru a poplatků nevzniklo a nelze je tedy žalobci přiznat (výrok II.).6. Pokud však žalovaná na základě této neplatné smlouvy její předmět převzala, tj. čerpala ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 45.000 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ust. § 221 a násl obč. zák.). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce částku 34.500 Kč, je žaloba důvodná co do rozdílu mezi částkou čerpanou (45.000 kč) a a částkou již vrácenou (34.500 kč). S ohledem na shory uvedené, soud žalobě v této části vyhověl (výrok I.)7. Ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru v účinném znění však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídajícího možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Spotřebitel, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. V případě, kdy spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, není možné, aby se dostal do prodlení a věřiteli nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku. Pokud není nová doba splatnosti dána dohodou účastníků, v takovém případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale ani není oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejv