16 C 13/2022-100 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 26.796,88 Kč s příslušenstvím, neboť dne 11.8.2006 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, a to , právnická osoba, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které poskytl věřitel žalovanému částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou půjčkou zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 6.640 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se pak žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, se splatností poslední splátky dne 10.8.2007. Na poskytnutou půjčku uhradil celkem 10.650 Kč. Dne 3.11.2006 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, a to společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které poskytl věřitel žalovanému půjčku ve výši 30.000 Kč a tuto se ve smlouvě žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce včetně souhrnného poplatku ve výši 19.920 Kč v hotovosti rovněž prostřednictvím 52 týdenních splátek po 960 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 2.11.2007. Na poskytnutou půjčku zaplatil žalovaný toliko částku 11.320 Kč.2. Následně žalobce omezil žalobu o nárok plynoucí ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, , a to v části dlužné jistiny ve výši 3.599,76 Kč, v části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5.498 Kč a v části zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 3.599,76 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Soud s ohledem na realizovaný úkon ještě před zahájením jednání ve věci samé řízení v daném rozsahu bez dalšího zastavil dle § 96 odst. 1,2 o.s.ř.3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť nedohledal smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ze dne 3.11.2006 a současně si ani nebyl vědom, že by takováto smlouva byla kdy uzavřena.4. Městský soud v Brně nařídil na 7.6.2022 jednání, ke kterému volal oba účastníky. K tomuto prvému nařízenému soudnímu jednání se dostavil toliko žalobce, který prostřednictvím svého zástupce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. K tomuto prvému nařízenému soudnímu jednání se žalovaný nedostavil, svoji neúčast vůbec, natož řádně neomluvil. Soud tak vydal dne 7.6.2022 rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě v rozsahu shora uvedeném vyhověl.5. Proti rozhodnutí bylo žalovaným podáno odvolání, kdy Krajský soud v Brně po proběhnuvším jednání konaném dne 22.3.2024 rozsudek Městského soudu v Brně změnil tak, že se ve výroku II. a III. rozsudek pro zmeškání nevydává, a to z důvodu aktivity žalovaného před vydáním rozsudku Městským soudem v Brně.6. Městský soud v Brně provedl důkaz zákaznickou kartou ze dne 11.8.2006, 3.11.2006, výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem ze dne 29.7.2021, smlouvou o půjčce ze dne 3.11.2006, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6.1.2021, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno následující. V zákaznické kartě ze dne 3.11.2006 žalovaný uvedl své příjmy v celkové výši 40.220 Kč sestávající se ze mzdy ve výši 24.000 Kč, ze státní podpory ve výši 11.760 Kč a z dalších příjmů domácnosti ve výši 4.460 Kč, tedy celkem 40.220 Kč. Běžné výdaje vyčíslil v částce 10.580 Kč, a to za nájem ve výši 4.300 Kč, za telefon 500 Kč, za výživné a splátky 1.280 Kč a výdaje domácnosti 4.500 Kč, což představuje použitelný příjem 29.640 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 11.8.2006 bylo soudem zjištěno, že žalovaný vyčíslil svoji mzdu ve výši 16.000 Kč, jako příjem a výdaje ve výši 8.500 Kč, což v rozdílu 7.500 Kč představuje použitelný příjem. Dne 3.11.2006 byla uzavřena smlouva o půjčce č. , tel. číslo, , jež byla uzavřena mezi , Anonymizováno, . jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem. Na základě uzavřené smlouvy o půjčce byla poskytnuta žalovanému částka 30.000 Kč, kterou se zavázal zaplatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 19.925 Kč, tedy v celkové výši 49.920 Kč prostřednictvím 52 týdenních splátek po 960 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 2.11.2007. Dne 18.12.2020 byla uzavřena písemná smlouva o postoupení pohledávek mezi postupitelem - , právnická osoba, a postupníkem - žalobcem, což bylo žalovanému oznámeno podáním ze dne 6.1.2021. Předžalobní výzvou ze dne 29.7.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 87.520,99 Kč, a to nejpozději do 13.8.2021.7. Protože v projednávané věci nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, soud v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), posuzoval daný závazkový vztah ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) ve znění platném do 31.12.2013 a to jak co do dlužné jistiny tak co do dlužných úroků z prodlení.8. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen o.z.) smlouvu o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.9. Podle ust. § 52 odst. 1 o.z. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatele.10. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.11. Podle odst. 3 spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.12. K právnímu posouzení uplatněného nároku uvádí soud následující. Jak vyplývá z provedeného dokazování byla dne 3.11.2006 uzavřena smlouva o půjčce č. , tel. číslo, , kdy nedílnou součástí této smlouvy byly i smluvní podmínky, se kterými se žalovaný seznámil, neboť to seznámení se jak s obsahem smlouvy, tak smluvními podmínkami potvrdil svým podpisem na smlouvě. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což opět vyplývá z podpisu smlouvy žalovaným. , adresa, s poskytnutím půjčky žalovaný na sebe převzal jisté množství povinností spočívající mimo jiné ve vrácení poskytnuté půjčky plus souhrnného poplatku ve výši 19.920 Kč, kdy celou částku (49.920 Kč) se zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 960 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 2.11.2007. S ohledem na datum uzavření smlouvy o půjčce soud v duchu ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. vycházel z ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., dle kterého je pro smlouvu o půjčce charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální povahu), což znamená, že pro platnost smlouvy o půjčce se vyžaduje nejenom uzavření platné smlouvy, ale současně i skutečné předání a převzetí půjčené věci. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce v duchu shora citovaného zákonného ustanovení, neboť v duchu uzavřené smlouvy přenechal věřitel dlužníkovi finanční prostředky a ten se zavázal po uplynutí sjednané doby vrátit žalobci vypůjčenou částku včetně sjednaného poplatku, když reálnost z uzavřené smlouvy o půjčce je prokázána podpisem žalovaného na smlouvě, který svým podpisem ztvrdil, že poskytnutou půjčku fyzicky převzal v den smlouvy o půjčce. Pokud se týká případného posouzení úvěruschopnosti, tak k tomu soud uvádí, že v zákoně č. 145/2010 Sb. byl zakotven nový a velmi důležitý institut spočívající v povinnosti věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, jež bylo zakotveno v § 9 odst. 1. Tímto ustanovením byl naplněn jeden ze základních cílů představující princip odpovědného úvěrování ze strany věřitele, spočívající v předem pečlivém posouzení schopnosti spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele negativní, tohoto nezadlužovat. Na straně druhé se pak jedná o odpovědný přístup spotřebitele, který by sám měl být schopen vyhodnotit na kolik je schopný spotřebitelský úvěr ufinancovat. Jak již bylo shora uvedeno tento nový institut byl zakotven až v zákoně č. 145/2010 Sb., přičemž smlouva o půjčce byla uzavřena již v roce 2006, tedy na účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., který danou povinnost neznal vyjma povinnosti bank stanovených v zákoně o bankách v § 12 odst. 1. Lze tak uzavřít, že v roce 2006, tedy ke dni uzavření smlouvy o půjčce de facto neexistovala zákonná povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a pokud žalovaný v rámci předsmluvního jednání v zákaznické kartě vyznačil své příjmy toliko 40.220 Kč a výdaje toliko 10.580 Kč, tedy použitelný příjem ve výši bezmála 30.000 Kč, tak soud daný použitelný příjem vyčíslený žalovaným považuje k poskytnuté částce za přiměřený při splnění zodpovědného přístupu, při poskytování půjčky věřitelem. Ze