16 C 87/2024-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 12.588,89 Kč s příslušenstvím, neboť dne 11.2.2020 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, a to společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které bylo žalované poskytnuto 8.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Poskytnutou částku včetně úroku za poskytnuté peněžní prostředky se zavázala žalobci zaplatit v 60 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje dnem 18.2.2020, při splatnosti poslední splátky dne 6.4.2021. Své finanční povinnosti však žalovaná neplnila. S úhradou poskytnuté částky se dostala do prodlení a na poskytnutý úvěr uhradila toliko 2.350 Kč. Dne 19.11.2019 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, a to společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku včetně úroku za půjčené peněžní prostředky žalobci - právnímu předchůdci splatit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje dnem 26.11.2019, při splatnosti poslední splátky dnem 12.1.2021. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila toliko 4.900 Kč. Dlužná částku nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z karty zákazníka ze dne 19.11.2019 soud zjistil, že žalovaná vyčíslila svůj čistý měsíční příjem ve výši 7.740 Kč. Pravidelné měsíční výdaje vyjádřila ve výdajích na bydlení v rozsahu 973 Kč, v osobních výdajích ve výši 4.410 Kč a v dalších výdajích ve výši 409 Kč, tedy celkem 5.792 Kč. Použitelný příjem tak představuje 1.948 Kč. Z karty zákazníka ze dne 11.2.2020 soud zjistil, že žalovaná vyčíslila svůj čistý měsíční příjem ve výši 7.200 Kč a v rámci dalších příjmů 1.325 Kč, tedy celkem 8.525 Kč. K pravidelným výdajům poukázala na výdaje na bydlení ve výši 1.045 Kč, osobní výdaje ve výši 4.410 Kč a na splátkách úvěru 810 Kč, tedy celkem 6.265 Kč. Použitelný příjem tak činí 2.260 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 19.11.2019 pod č.j. 1401167271 soud zjistil, že žalovaná jako zákazník uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, , na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 6.000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala vrátit žalobci vedle poskytnutého úvěru i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Celková částka k zaplacení tak představuje 10.800 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 60 týdenních splátkách v hotovosti po 180 Kč počínaje dnem 26.11.2019 při splatnosti poslední splátky 12.1.2021. Dne 11.2.2020 uzavřela žalovaná jako zákazník se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč a tato se zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit poskytnutý úvěr včetně úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 16.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, tedy celkem 14.400 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 240 Kč, počínaje dnem 18.2.2020 při splatnosti poslední splátky dne 6.4.2021. Podáním ze dne 23.6.2023 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, jež byla uzavřena dne 1.6.2023 mezi postupitelem - společností , právnická osoba, a žalobcem jako postupníkem. Výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem ze dne 29.9.2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 14.10.2023.4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.5. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 19.11.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dne 11.2.2020 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14.000 Kč ( 8.000 Kč a 6.000 Kč).13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C-679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zko