19 C 303/2023-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 95.234,78 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce žalovanému poskytl revolvingový úvěr s úvěrovým limitem až do výše 100.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč. Žalovaná dále uzavřela v rámci stejné smlouvy úvěr na spotřební zboží, kdy jí byl dále poskytnut úvěr ve výši 16.490 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1.704 Kč. Oba úvěry žalované byly u žalobce vedeny na jednom úvěrovém účtu pod č. , hodnota, . Žalovaný v rámci obou poskytnutých úvěru vyčerpal celkem částku 607.194,67 Kč a uhradila celkem částku 655.183,91 Kč, kdy žalobce tuto částku započetl čerpané finanční prostředky, sjednané smluvní úroky, případný poplatek za sjednané pojištění, poplatky za vedení úvěrového účtu, odeslání písemných upomínek či zákonné úroky z prodlení a smluvní pokuty. Protože žalovaný porušil své povinnosti, když nehradil úvěr řádně a včas, žalobce od smlouvy dopisem ze dne , datum, odstoupil. Ke dni odstoupení požaduje žalobce zaplacení částky 108.151,25 Kč, tj. jistina ve výši 94.283,28 Kč, úroky ve výši 10.499,07 Kč, nesplacené měsíční poplatky ve výši 1.817,40 Kč a měsíční poplatky za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 600 Kč, smluvní pokuta za prodlení ve výši 951,50 Kč. Dopisem ze dne , datum, byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z žádosti o poskytnutí úvěru a úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný vyplnil žádost o úvěr. Na základě této žádosti poskytl žalobce žalovanému revolvingový úvěr, kdy žalovaný mohl čerpat finanční prostředky prostřednictvím úvěrové karty až do maximální výše uvěrového limitu 100.000 Kč (výše úvěrového rámce při podpisu smlouvy činila 30.000 Kč), kdy byl povinen hradit měsíční splátky ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, minimálně však 500 Kč. Dále byl mezi stranami v rámci téže smlouvy uzavřena další úvěrová smlouva, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 16.490 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v pravidelných splátkách po 1.704 Kč. Oba úvěry byly vedeny v rámci jednoho úvěrového účtu č. , hodnota, .5. Z úvěrové historie a přehledu čerpání a úhrad předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem částku 607.194,67 Kč a uhradil celkem částku 655.183,91 Kč.6. Z dopisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce od smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 108.152 Kč.7. Dopisem ze dne , datum, byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.11. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvy o úvěru, na základě kterých by žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 16.490 Kč, kterou by žalovaný vrátil v měsíčních splátkách po 1.704 Kč, a dále by žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30.000 Kč, maximálně 100.000 Kč, který by žalovaný platil v měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, minimálně však 500 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce sice uvádí, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmu a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, nicméně v tomto ohledu žádné informace žádost o poskytnutí úvěru neobsahuje. Z předložených listin nevyplývá, že by žalobce po žalovaném vyžadoval poskytnutí údajů ohledně jeho příjmů či výdajů. Žalobce v podání ani nedoložil listiny prokazující provedené lustrace žalované či doložení příjmů či výdajů žalovaného.18. Soud má tedy za to, že žalobce vůbec žádným způsobem neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, avšak i pokud by žalobce provedl patřičné lustrace žalovaného, neměl žádné bližší informace o příjmech a výdajích žalovaného.19. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z provedených lustrací (předpokládal by-li soud, že byly opravdu provedeny) a z ověření příjmu, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjči