19 C 61/2024-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 8. 12. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 31.899,53 Kč s úrokem v sazbě 30 % ročně z částky 20.000 Kč od 27. 2. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 24.307,06 Kč od 9. 3. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla dne 8. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému dne 8. 11. 2022 poskytnuty peněžité prostředky ve výši 20.000 Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s úrokem v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2.331 Kč. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaný příslušné splátky úvěru nesplácel, a proto byl úvěr ke dni 26. 2. 2023 zesplatněn, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2023. Na pohledávku žalovaný neuhradil ničeho a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 byla shora uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, . vůči žalovanému postoupena s účinností ke dni 29. 8. 2023 žalobkyni, a ke dni 29. 8. 2023 činila pohledávka žalobkyně za žalovaným 35.232,98 Kč, z čehož žalobkyně požaduje zaplatit 20.000 Kč (tedy dlužnou jistinu), dlužný úrok ke dni zesplatnění ve výši 4.307,06 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 858 Kč, dlužná smluvní pokuta do zesplatnění ve výši 998 Kč.2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti:3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že je datována dnem 8. 11. 2022, je sepsána mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., která se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 20.000 Kč na účet č. , č. účtu, oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku v 18 měsíčních splátkách po 2.331 Kč, tedy celkem 41.958 Kč (část A smlouvy).4. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 8. 11. 2022 bylo zjištěno, že dne 8. 11. 2022 byla na účet č. , Anonymizováno, poukázána částka 20.000 Kč.5. Z oznámení ze dne 26. 2. 2023 bylo zjištěno, že je adresováno žalovanému, kterému bylo společností , právnická osoba, . sděleno, že došlo k prodlení s úhradou splátky úvěru smlouvy č. , hodnota, a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 26.563 Kč a jejího příslušenství.6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 20. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl informován o skutečnosti, že společnost , právnická osoba, . postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 35.232,98 Kč na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 6. 2023.7. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 8. 11. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč - a dle dokladu o vyplacení úvěru ze dne 8. 11. 2022 byla částka 20.000 Kč poukázána na účet č. , Anonymizováno, , jak bylo sjednáno ve smlouvě - a poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s dohodnutým úrokem v 18 měsíčních splátkách po 2.331 Kč, tedy v celkové výši 41.958 Kč. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za půjčení finanční částky 20.000 Kč uhradí žalovaný úplatu ve formě úroků ve výši 21.958 Kč, tedy 109,8 % z poskytnuté částky - a jednak ve výši 20.000 Kč - a dle dokladu o vyplacení úvěru ze dne 8. 11. 2022 byla částka 20.000 Kč poukázána na účet č. 01802724013/3030, jak bylo sjednáno ve smlouvě - a poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s dohodnutým úrokem v 18 měsíčních splátkách po 2.331 Kč, tedy v celkové výši 41.958 Kč. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za půjčení finanční částky 14.000 Kč uhradí žalovaný úplatu ve formě úroků ve výši 135,34 % z poskytnuté částky.8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25 % z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 135,34 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů.9. Soud se však předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalovaného splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně vycházela z údajů stran zaměstnání a příjmů sdělených žalovaným, takové zkoumání soud považuje za nedostačující, neboť z něj nebyly zjištěny a ověřeny reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalovaného, a smlouva o úvěru uzavřená účastníky byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná.10. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky ve výši 20.000 Kč žalovaný neuhradil ničeho, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20.000 Kč coby vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení, pak soud nestanovil žalovanému povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť tento se v prodlení dosud s nesplacenou jistinou neocitl, a splatnost dlužné částky pak byla stanovena dle § 87 odst. 1 citovaného zákona, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro nesoučinnost žalovaného nebylo možno zjistit jeho sociální a majetkové poměry. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (výrok II).11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení souhrnné částky 45.515,94 Kč. Byla úspěšná ve výši 20.000 Kč, což je 43 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 56 %. Vzhledem k tomu, že úspěch obou stran je téměř stejný, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.