249 C 20/2023-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 148.115,12 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 8. 4. 2022 uzavřel smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal částku 96.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit ve čtyřiceti osmi pravidelných měsíčních splátkách po 5.451 Kč (smluvní úrok byl sjednán ve výši 62,09 % ročně). V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 10.902 Kč (dvě splátky po 5.451 Kč), jinak ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání nařízenému na 18. 6. 2024, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Z listiny označené jako „, Anonymizováno, Hodnocení klienta“ soud zjistil, že v ní je uveden příjem (bez uvedené původu, tj. zda jde o příjem ze zaměstnání, důchod, renta atp.) v částce 19.400 Kč měsíčně, výdaje (životní minimum) v částce 3.860 Kč měsíčně, náklady na bydlení v částce 3.384 Kč měsíčně, splátky , právnická osoba, . v částce 4.224 Kč. Žádné jiné příjmy ani výdaje v přehledu uvedeny nejsou. „Rezerva“ (vypočtena prostým odečtem výdajů od příjmů) je vypočtena v částce 6.932 Kč. Na listině „hodnocení klienta“ je dále uvedeno, že žalovaný má „vlastní bydlení“. K dotazu, zda žalobce správnost těchto údajů před uzavřením smlouvy ověřoval, žalobce při jednání dne 18. 4. 2024 uvedl, že nikoli (ověřoval údaje v jiných registrech, např. SOLUS). Pro nadbytečnost tak soud již při jednání nepoučoval a nevyzýval žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, pokud jde o otázku ověřování, zda žalovaný měl skutečně vlastní bydlení.5. Z výpisu záznamů s registru SOLUS ze dne 8. 4. 2022 v 9.46.50 hodin (tj. před časem uvedeným v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru) soud zjistil, že k uvedenému datu a času neměl žalovaný žádný záznam o dlužných částkách po splatnosti. Z jakého důvodu byla tato lustrace provedena předtím, než žalobci měl být doručen návrh na uzavření smlouvy o úvěru, není zřejmé, nicméně tato otázka není určující pro posouzení ve věci, proto se jí soud dále nezabýval.6. Z listiny nadepsané „Osobní data“ soud zjistil, že žalobce hodnotil žalovaného skórem 194, což znamená, že žalovaný byl zařazen v nejvíce rizikově skupině (kategorie I, nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).7. Z listiny označené jako „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ soud zjistil, že tato listina je formulářem, na němž je jako osoba činící nabídku uveden žalovaný, na listině nicméně není připojen jeho vlastnoruční podpis, pouze číselný kód a časový údaj 8. 4. 2022 18.01.49. V místě akceptační doložky je nečitelný podpis osoby, časový údaj 12. 4. 2022 7.13.26 a informace o tom, že osoba jedná za žalobce. Bez dalšího soud touto listinou nevzal za prokázané, že by žalovaný projevil vůli být vázán obsahem této listiny. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru, byla-li uzavřena (k otázce neplatnosti srov. níže), se však soud pro nadbytečnost nezabýval otázkou, zda smlouva skutečně byla uzavřena, a pokud ano, zda ve znění tvrzeném žalobcem (závěr o uzavření smlouvy by neměl vliv na posouzení ve věci). Z tohoto důvodu soud žalobci neposkytl ani žádné poučení a nevyzýval jej k doplnění označení důkazů při jednání (učinil tak nicméně v rámci přípravy na jednání, a to usnesením ze dne 4. 3. 2024, č. j. 249 C 20/2023-57).8. Z přípisu žalobce ze dne 13. 4. 2022 soud vzal za prokázané, že jím žalobce sdělil žalovanému, že „schválil úvěr ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, “. Z připojené kopie dodejky je zřejmé, že listina byla žalovanému doručena dne 25. 4. 2022, tj. až po čerpání úvěru.9. Přesto žalobce dne 12. 4. 2022 (tj., ještě před odeslání informace o „akceptaci návrhu“ smlouvy o úvěru) žalovanému vyplatil částku ve výši 96.000 Kč na jeho bankovní účet (srov. doklad o vyplacení úvěru ve spojení s potvrzením , právnická osoba, o doplatku daně z příjmu a výpisem z účtu žalobce).10. Z listiny označené jako „karta klienta“ soud zjistil, že hned druhou splátku žalovaný zaplatil opožděně (splátka 5.451 Kč byla splatná dne 1. 7. 2022, žalovaný ji zaplatil dne 22. 7. 2022). Žádnou další platbu pak již žalovaný neprovedl.11. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 2. 2023 soud vzal za prokázané, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částek, jež rozvedl. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 2. 2023.12. Z ostatních listin označených a provedených k důkazu soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Pokud jde o několik výzev k zaplacení (1. 9. 2022, 3. 10. 2022, 5. 10. 2022.), soud nevzal za prokázané, že tyto listiny byly žalovanému odeslány. Tato otázka nicméně nebyla určující pro rozhodnutí ve věci, proto se jí soud dále nezabýval, pro nadbytečnost nepoučoval a nevyzýval žalobce podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.13. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 8. 4. 2022 byl vygenerován návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru. Podpis této listiny či jiné vyjádření, že žalovaný chce projevit svou vůli, pokud jde o obsah této listiny, soud nevzal za prokázané (ze shora uvedených důvodů se nicméně pro nadbytečnost touto otázkou dále nezabýval). K tomuto návrhu žalobce dne 12. 4. 2022 připojil svůj podpis v části „akceptační doložka“. Téhož dne žalovanému vyplatil částku 96.000 Kč. Teprve následujícího dne (13. 4. 2022) odeslal žalovanému sdělení, jímž ho o akceptaci informoval. Tuto písemnost si žalovaný převzal. Před uzavřením smlouvy žalobce nijak reálně neověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Provedl-li lustraci v několika registrech (Solus apod.), považuje to soud za zcela nedostačující. Žalobce měl zejména zjišťovat a ověřovat reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného, což zjevně neučinil., z obsahu hodnocení klienta plyne, že žalobce vycházel ze statistických dat (částky životního minima, normativní náklady na bydlení) bez vazby na reálné, tj. nikoli pouze odhadované výdaje žalovaného. I kdyby veškeré údaje na „hodnocení klienta“ byly reálné, měl být žalobce více než obezřetný, když „rezervu“ žalobce vypočetl v částce 6.932 Kč. Kdyby žalovaný řádně splácel (částku 5.451 Kč měsíčně), zbývalo by mu již jen 1.481 Kč měsíčně jako volné prostředky. Sám žalobce hodnotil žalovaného jako vysoce rizikového (srov. listinu „osobní data“ na č. l. 32 spisu). I v případě, že žalobce nijak údaje uvedené žalovaným neověřoval, měly údaje, které byly uvedeny v „hodnocení klienta“, budit pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně úvěr splatit. Opodstatněnost takových pochyb je potvrzena též následným vývojem, resp. historií splácení, kdy žalovaný zaplatil pouze první dvě splátky, a to ještě druhou opožděně, následně již ničeho. Žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k zaplacení, marně.14. Vzhledem k tomu, že žalobce při jednání ve věci na dotaz soudu uvedl, že nad rámec toho, co uvedl v písemných podáních, nic dalšího za účelem ověření úvěruschopnost žalovaného neprovedl, soud jej již pro nadbytečnost nepoučoval a nevyzýval k doplnění skutkových tvrzení ohledně ověřování úvěruschopnosti postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. a nepoučoval a nevyzýval jej k označení důkazů podle ustanovení § 118a dost. 3 o. s. ř. (soud takové poučení a výzvu učinil v usnesení ze dne 1. 9. 2023).15. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 8. 4. 2022 či 12. 4. 2022 (případně 13. 4. 2022) – byla-li uzavřena - soud hodnotí jako neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (