34 C 27/2023-33 — Městský soud v Brně

Návrhem podaným dne 6.2.2023 na Městský soud v Brně se , Jméno zainteresované osoby 0/0, , domáhala rozvodu manželství s , Anonymizováno, , jméno FO, . Návrh odůvodnila následujícím způsobem: manželství bylo uzavřeno dne , datum, v , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ., Anonymizováno, Za trvání manželství se účastníkům narodily dvě nezletilé dětí - , adresa, (2017) a , právnická osoba, ). Po uzavření manželství se manželé přestěhovali do České republiky. Manželství bylo zpočátku spokojené, nicméně po narození druhé dcery a poté, co manžel začal více navštěvovat zemi svého původu, tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, se vztahy mezi účastníky zhoršily natolik, že se manžel ze společné domácnosti odstěhoval, nyní pobývá v zahraničí. Od roku 2020 spolu účastníci již nežijí jako manželé, nestýkají se, každý má svůj vlastní život. Z uvedeného je zřejmé, že vztahy mezi manžely jsou zásadně narušeny, obnova manželského soužití tím zcela vyloučena a manželství účastníků tak nadále zůstává pouze formálním svazkem neplnícím svojí zákonem předvídanou společenskou funkci.Manžel sám se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil. Jelikož jde o osobu, neznámého pobytu, ustanovil mu soud opatrovníka dle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu. Opatrovník uvedl, že zejm. s ohledem na obsah na opatrovnického spisu, má za to, že rozvrat manželství účastníků je fakticky dán a jejich manželství by bylo nadále pouze formálním svazkem neplnícím svoji společenskou funkci.Cizí prvek spočívá v řešené věci v tom, že manžel je státní občan Iráku. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 3 písm. a) bod v) nařízení EU č. 1111/2019, přičemž pravomoc českých soudů lze dovodit rovněž z § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., neboť manželka je státní občan České republiky s obvyklým svým bydlištěm na území České republiky. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. pak soud na řešenou věc aplikoval české hmotné právo.Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, .Z rodných listů a výpisů z evidence obyvatel má soud za prokázáno, že za trvání manželství se účastníkům narodily dvě dosud nezletilé děti: , adresa, (, Anonymizováno, ) a , právnická osoba, ).Z rozsudku zdejšího soudu č.j. , spisová značka, , ze dne 26.10.2023, který nabyl právní moci 14.12.2023, pak soud zjistil, že opatrovnický soud rozhodl o výchově a výživě nezletilých dětí účastníků řízení tak, že tyto byly pro dobu před i po rozvodu manželství svěřeny do výchovy manželce a manžel byl zavázán platit na ně výživné.Manželka jako účastník řízení vypověděla, že manželé se rozhodli po uzavření manželství žít v České republice, soužití bylo v pořádku. Manžel však hodně cestoval, často do své rodné země, tj. do , Anonymizováno, . V roce 2020 se manžel rozhodl v Iráku zůstat na trvalo, poté, co zjistil, že manželka čeká druhé dítě. Od roku 2020 manžel s manželskou i dětmi přerušil všechny kontakty, manželé tedy spolu od té doby jako nežijí, společnou domácnost nevedou, intimě se nestýkají, v zásadě ztratili vzájemně vůči sobě jakékoliv citové vazby. Obnovu manželského soužití považuje manželka za vyloučenou. Známost s jiným mužem nemá, z doslechu ví, že v , Anonymizováno, měl manžel založit novou rodinu. Vlastní důvod odstěhování se do , Anonymizováno, a přerušení kontaktů manželka nezná, manžel se pravděpodobně povahově změnil.Ze zprávy opatrovníka nezletilých z opatrovnického řízení ze dne 12.2.2024 vyplývá, že opatrovník neshledal důvody, pro které by manželství účastníků nemělo být rozvedeno.Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Podle § 755 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.Po provedeném dokazování a podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je tak hluboce, trvale a nevratně rozvráceno, že již nelze očekávat obnovení manželského soužití. Rozvrat jejich manželství je dle názoru soudu zřejmý z toho, že účastníci řízení spolu minimálně od roku 2020, tedy po dobu cca čtyř let, manželsky nežijí (§ 758 zákona č. 89/2012 Sb.), tj. nevedou společnou domácnost (kde každý z manželů dobrovolně dle svých možností uhrazuje náklady na společný život a vykonává i další pro chod společné domácnosti charakteristické aktivity jako je společné nakupovaní, vaření, praní, úklid apod.), intimně se nestýkají, volný čas jako manželé spolu netráví. Dobu čtyř let odděleného soužití pak dle názoru soudu nelze považovat za nějaký dočasný stav či chvilkové nedorozumění, leč za stav již setrvalý a v zásadě neměnný. Za tohoto stavu má soud za to, že manželství účastníků je nadále skutečně pouze formálním svazkem a neplní svůj obsah a společenský účel vyplývající zejména z § 687 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.. Příčinou rozvratu byla zjevně ztráta zájmu manžela o svoji dosavadní rodinu. Lze ještě poznamenat, že zjištění vlastní příčiny rozvratu manželství není podmínkou rozvodu manželství, je-li kvalifikovaný rozvrat mezi účastníky jednoznačně zjištěn. Podmínka dle § 755 odst. 3 občanského zákoníku byla též splněna, když o úpravě poměrů nezletilých dětí účastníků řízení pro dobu po rozvodu bylo opatrovnickým soudem pravomocně rozhodnuto. Jelikož nebyla zjištěna ani existence překážek podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku, soud manželství zcela v souladu s § 755 odst. 1 rozvedl (výrok I.).O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., současně nebyly soudem shledány okolnosti případu, které by odůvodňovaly případně přiznání i náhrady těchto nákladů nebo jejich části.Odměna ustanoveného opatrovníka manžela (výrok III.) ve smyslu § 140 odst. 2 občanského soudního řádu činí 4 356 Kč a je představována:- odměnou ve výši 3 000 Kč za dva úkony právní služby po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení a účast na jednání dne 12.3.2024)- paušální částkou náhrad hotových výdajů 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.- částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 756 Kč.Jelikož bylo návrhu manželky vyhověno, nemá vůči státu povinnost zaplatit odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného dle § 149 odst. 2 občanského soudního řádu (výrok IV.).