41 C 112/2023-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 391,88 Kč s příslušenstvím a částku 8 559,03 Kč s příslušenstvím. Uvedených plnění se žalobce domáhal z titulu v minulosti uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako věřitelem a žalovanou, jako dlužníkem. Obě pohledávky za žalovanou byly následně postoupené do majetku žalobce, který žalovanou vyzval k dobrovolnému plnění. Pokud pak žalovaná svůj dluh neuhradila, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu.2. Žalobce dále uvedl, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřená, když jeho právní předchůdce měl k dispozici dostatečné údaje týkající se výše příjmů žalované. Ty dosahovaly částky cca 20 000 Kč měsíčně. Celkové příjmy domácnosti žalované byly mnohem vyšší. Výše příjmu žalovaná byla také ověřená i jejími výplatními/mzdovými listy za několik posledních měsíců. Na základě úvěrové smlouvy ze dne 30. 9. 2020 byly žalované poskytnuté finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 687 Kč. Žalovaná však na dluh řádně nesplácela. Od počátku smluvního vztahu na čerpaný úvěr zaplatila částku 16 488 Kč. Žalobce zdůraznil, že žalované neúčtoval vše, co bylo podle obsahu smluvního vztahu možné. Co se týká kapitalizovaného úroku ve výši 3 490,19 Kč, tak ten představuje 23,79 % úrok ročně z částky 20 391,88 Kč od 31 3. 2022 do 14. 11. 2022. Co se týká kapitalizovaného úroku ve výši 1 829,60 Kč, tak ten představuje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 391,88 Kč od 30. 11. 2021 do 14. 12. 2022.3. Ke druhé úvěrové smlouvě ze dne 17. 7. 2020 žalobce uvedl, že na jejím základě mohl po žalované nárokovat částku 8 559,03 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 913,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 860,55 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 559,03 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a 23,43 % úrok ročně z částky 8 559,03 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Podle uvedené úvěrové smlouvy žalovaná od , právnická osoba, čerpala finanční prostředky v celkové výši 12 000 Kč, které se zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 340 Kč. Na dlužnou částku žalovaná postupně uhradila částku 11 560 Kč. Ani v tomto případě žalobce po žalované nenárokuje úhradu všeho, k čemu se žalovaná zavázala.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na svoji procesní obranu nic neuvedla.5. Ze zákaznické karty žalované ze dne 30. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru, když mimo svých osobních údajů uvedla i své pracovní zařazení, ve kterém na plný pracovní úvazek prováděla uklízecí práce. Zaměstnavatel jí měsíčně na výplatě poukazoval částku 18 051 Kč. Příjem její domácnosti v čisté podobě činil částku 35 000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje včetně splátek měly činit 4 230 Kč. Listina je ze dne 30. 9. 2020. Z druhé zákaznické karty, týkající se žalované a čerpaného úvěru ve výši 12 000 Kč bylo zjištěno, že situace na straně příjmů a výdajů žalované byla obdobná. Žádost byla sepsána dne 17. 7. 2020.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru znějícím na částku 25 000 Kč se podává, že byla uzavřená mezi , právnická osoba, , jako věřitelem a žalovanou, jako dlužnicí. Strany si v obsahu smluvního závazku mezi sebou sjednaly, že uvedená částka bude uhrazená v 78týdenních splátkách po 687 Kč, když nad výši dluhu měla žalovaná uhradit částku 20 147 Kč, jako úrok, částku 1 500 Kč za zpracování a částku 6 905 Kč za flexibilní splácení. Ze druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že byla také uzavřená mezi věřitelem , právnická osoba, a žalovanou. Podle jejího obsahu bylo žalované poskytnuto 12 000 Kč, když uhrazený na ni měl být úrok ve výši 9 671 Kč, dále částka 1 500 Kč za zpracování a částka 3 314 Kč za flexibilní splácení.7. Z výplatních listů žalované za období května, června a července 2020 bylo zjištěno, že žalovaná pobírala na čistém příjmu částku 18 051 Kč, když pracovala u zaměstnavatele V-trade s.r.o.8. Z tabulky umoření bylo zjištěno, jaké částky a kdy žalovaná uhradila na úvěr ve výši 25 000 Kč a na úvěru ve výši 12 000 Kč. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky s poučením, jaké částky/částek se dluh týká, případně jaké budou následky, pokud nebude dluh uhrazený.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, jakož i z její přílohy se podává, že pohledávky za žalovanou, uplatněné v tomto řízení, byly postoupené do majetku žalobce.10. S ohledem na znění ustanovení § 115a o.s.ř. soud uvádí, že v tomto případě bylo možné rozhodnout bez provádění dokazování, a to jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili. Předně lze uvést, že žaloba žalobce je po právu, neboť jeho pohledávka odpovídá obsahu listinných důkazů. Z nich je zřejmé, že mezi stranami, resp. mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) a žalovanou byly uzavřené dvě platné smlouvy o úvěru, znějící na částky 25 000 Kč a 12 000 Kč, na které žalovaná cca jeden rok pravidelně splácela. Soud s ohledem na obsah zákaznické karty a výplatních listů žalované, nemá za to, že by věřitel zanedbal povinnost prověřit úvěruschopnost žalované, a že by soud mohl dovodit, že uvedené smlouvy jsou neplatné či v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru (konkrétně s ustanoveními § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). Co se týká úroků, resp. sjednaných poplatků za flexibilní splácení apod., tak stran nich soud uvádí, že byť byly poměrně vysoké, tak do jisté míry reflektovaly krátkodobost úvěrů, na kterou byly žalované poskytovány. I pohledem výše čerpaných finančních prostředků a výše příjmů žalované, při vědomí celkových příjmu domácnosti, nebyla finanční zátěž žalované nepřiměřeně vysoká. Soud zohlednil i to, že žalovaná čerpané úvěry v minulosti po dlouhou dobu pravidelně splácela. Proto nebyl dán jediný důvod žalobci nárok nepřisoudit. Zohledněno bylo logicky i to, že žalovaná nebyla v řízení procesně aktivní, když i úroky a úroky z prodlení byly požadované v přiměřené výši a odpovídaly buď zákonné úpravě, tedy nařízení vlády č. 355/2013 Sb., anebo faktické situaci na trhu, zvláště pak krátkodobých úvěrů.11. Nárok žalobce soud jen dílem limitoval v části týkající se úroku, který žalobce z dlužné částky požadoval, resp., který požadoval od 15. 11. 2022 do zaplacení. V uvedeném ohledu byla zohledněna zákonná úprava ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které mohly být žalobci přiznány jen úroky ve výši úroků z prodlení, který k uvedenému datu činily 15 %. V části žalobního nároku jdoucího nad 15 %, soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, a to u obou žalobou uplatněných nároků. Tomu odpovídají výroky II. a IV. tohoto rozsudku Jinak soud žalobci oba nároky přisoudil (výrok I. a III. rozsudku). Pro úplnost lze dodat, že skutkový stav věci byl ze strany žalobce dostatečně podložený do spisu založenými listinnými důkazy. Protože se žalovaná nároku nebránila a v průběhu řízení zůstala procesně pasivní, mohl soud fakticky žalobě vyhovět.12. Co se týká lhůty určené k plnění, tak tu soud stanovil jednotně pro všechny žalované ukládané povinnosti jako jedno měsíční, neboť takto stanovená lhůta lépe odpovídá charakteru souzené věci, a ale i pozici žalované, jako spotřebitelky. Také žalované umožňuje si případné finanční prostředky na úhradu dluhu obstarat. Zároveň soudem stanovená délka lhůty určené k plnění žalobce nepřiměřeně nepoškozuje (§ 160 o. s. ř.).13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, přiznal mu soud právo na náhradu jemu vzniklých nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 159 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Konkrétně odměnou advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.), a to za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1, bod 2. a. t. 300 Kč. Za každý provedený úkon žalobci náleží náhrada hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve výši po 100 Kč, jakož i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 252 Kč. Celkem tedy 2 611 Kč. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.