41 C 52/2022-88 — Městský soud v Brně

1. V této věci se žalobce žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 500 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 200 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení. Důvodem pro podání žaloby bylo, že žalovaný neměl pojištěné svoje vozidlo reg. značky: , SPZ, , VIN: , VIN kód, u žádné pojišťovny na území České republiky, byť vozidlo provozoval. Žalobci tak vzniknul nárok na úhradu příspěvku ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla č. 168/1999 Sb. Pokud byl žalovaný vyzván k úhradě příspěvku, tak na výzvu nereagoval. Zdvihový objem válců motoru vozidla reg. značky: , SPZ, (dále i jen „vozidla“) byl nad 1850 cm3 do 2500 cm3. Za období 80 nepojištěných dnů (období od 13. 11. 2020 do 31. 1. 2021) při sazbě 65 Kč/denně, tak žalovaný žalobci dluží částku 5 200 Kč a částku 300 Kč za náklady spojené s uplatněním práva na příspěvek. Konkrétně se uvedený nárok týkal období od 13. 11. 2020 do 31. 1. 2021.2. Soud dále uvádí, že ve věci sp. zn. 41 C 125/2022 Městského soudu v Brně , právnická osoba, nárokovala po žalovaném, a to z titulu neuhrazeného příspěvku za výše popsané vozidlo, za období od 23. 11. 2019 do 27. 2. 2020, tedy za nepojištěných 97 dní, při výši sazby 65 Kč denně, částku 6 605 Kč.3. Lze konstatovat, že soud obě řízení spojil ve smyslu ustanovení § 112 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) ke společnému projednání. Nadále tak byly obě podané žaloby vedené pod sp. zn. 41 C 52/2022.4. Z vyjádření žalovaného vyplývá, že se nezříká své odpovědnosti. Ovšem v období roku 2021 již nebyl vlastníkem vozidla reg. značky: , SPZ, , neboť jej v lednu 2021 prodal. O tom do spisu založil listiny uvedené tvrzení prokazující. V minulosti v Brně studoval. Vozidlo skutečně vlastnil a v České republice je také používal. Co se týká přehlášení vozidla, tak na konci září 2020 je zaevidoval v , Anonymizováno, , kde mu byla dopočtená také daň. Dále vozidlo řádně pojistil u příslušné pojišťovací společnosti Ageas seguroes. Od 1. 10. 2021 bylo vozidlo řádně pojištěné na území , Anonymizováno, .5. V průběhu řízení, s ohledem na skutečnost, že žalovaný prokázal, že ve vztahu k nároku na zaplacení částky 5 500 Kč za období od 13. 11. 2020 do 31. 1. 2021 již vozidlo reg. značky: , SPZ, nevlastnil, vzal žalobce žalobu co do částky 5 500 Kč a jejího příslušenství zpět. Dále platí, že žaloba byla podána důvodně, když to byl právě žalovaný, kdo nesplnil svoji povinnost a neodhlásil vozidlo z evidence vozidel. Tudíž zapříčinil, že žaloba musela být podána. Co se týká období od 23. 11. 2019 do 27. 2. 2020, tak za uvedené období je žaloba důvodná a v souladu s právem.6. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého bylo zjištěno, že jednotlivé výzvy k úhradě dluhu i upomínky byly žalovanému doručovány na adresu podle evidence obyvatel, tedy na adresu , adresa, , na které se žalovaný v minulosti zdržoval. Žalovaný byl vyzýván i k úhradě obou příspěvků s řádným vymezením toho, co má být zaplaceno, v jaké výši a z jakého důvodu. Magistrát města , Anonymizováno, , odbor evidence vozidel, k dotazu soudu uvedl, že vlastníkem/provozovatelem vozidla byl v obou žalovaných období právě žalovaný.7. Z listin do spisu založených žalovaným bylo soudem zjištěno, a to z tzv. certifikátu o zápisu, že dne 25. 9. 2020 bylo vozidlo zapsáno do portugalské evidence vozidel. Z prohlášení ze dne 4. 1. 2021 vyplývá, že za částku 22 000 EUR si od žalovaného vozidlo zakoupila společnost , Anonymizováno, – , Anonymizováno, Z celního prohlášení bylo zjištěno, že žalovanému byla dopočtená daň. Ze sdělení pojišťovací společnosti soud zjistil, že žalovaný měl ode dne 1. 10. 2020 svoje vozidlo pojištěné ohledně odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla na území Portugalska.8. Protože v této věci žalovaný prokázal, že v období od 13. 11. 2020 do 31. 1. 2021 již vozidlo nevlastnil, neboť vozidlo na konci září 2020 prodal, bylo řízení co do částky 5 500 Kč k návrhu žalobce a za využití ustanovení § 96 o. s. ř. zastavené. Tomu odpovídá výrok I. tohoto rozsudku.9. Co se týká částky 6 605 Kč nárokované za období od 23. 11. 2019 do 27. 2. 2020, kdy byl žalovaný prokazatelně vlastníkem vozidla reg. značky: , SPZ, a kdy jej užíval, tak za uvedené období žalobci nárok beze sporu náleží. V průběhu řízení nebylo prokázané, že byl žalovaný uvedenou částku zaplatil, anebo že by se své povinnosti zavil jiným způsobem. Jelikož v uvedeném období byl žalovaný vlastníkem/provozovatelem vozidla a neměl sjednáno pojištění ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 168/1999 Sb. a žalobce své povinnosti řádně splnil, když ve smyslu ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., žalovaného vyzval k úhradě příspěvku, bylo možné žalobci nárok přisoudit. Konkrétně soudem přiznaný nárok za období 97 nepojištěných dnů (po 65 Kč/denně), činí, ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., částku 6 305 Kč. Žalobci náleží i částka 300 Kč, která představuje příspěvek na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.).10. Výše úroku z prodlení má svoji oporu v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal.11. Co se týká náhrady nákladů řízení, tak na nich žalobce účtoval částku 2 089 Kč. Náklady řízení žalobci náleží v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení procesně úspěšný, a to i v případě zpětvzetí žaloby v částce 5 500 Kč s příslušenstvím, neboť to byl právě žalovaný, kdo zavinil, že žaloba musela být vzata zpět, když své vozidlo z české evidence vozidel neodhlásil.12. Žalobci konkrétně náleží náhrada za uhrazené soudní poplatky ve výši 2 x 400 Kč (dvě spojená řízení, ve kterých byl vždy zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč). Dále žalobci náleží odměna za poskytnuté právní služby ve výši 3x 200 Kč (ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, podání žalobního návrhu a předžalobní upomínku. Rovněž i náhrada paušálů podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) citované vyhlášky za tytéž úkony právní služby ve výši 3x 100 Kč, a to ve smyslu ustanovení § 14b odst. 5, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. S ohledem na učiněné zpětvzetí by žalobci náležela i odměna za další úkon právní služby, jakož i za účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 21 %. Tudíž ve skutečnosti více, než kolik žalobce na nákladech řízení v této věci nárokoval. Soud stran výše žalobci vzniklých nákladů řízení nakonec respektoval jeho procesní stanovisko a přisoudil mu jím účtovanou částku 2 089 Kč.