44 C 31/2024-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18.043,22 Kč s přísl. z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 18. 1. 2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 13.000 Kč, který měl být splacen společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.510 Kč a poplatkem za volitelnou službu „informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, a to do 17. 2. 2023. Žalobkyně po žalovaném dále žalobou požaduje sjednanou smluvní pokutu za prodlení se splacením úvěru ve výši 1.504,22 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny za dobu od 18. 2. 2023 do 19. 5. 2023). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu ze dne 11. 9. 2023.2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.4. Dne 18. 1. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě níž byla žalovanému převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě dne 18. 1. 2023 poskytnuta částka 13.000 Kč (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli; sdělení , právnická osoba, . ze dne 10. 5. 2024). Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3.510 Kč a poplatkem za volitelnou službu „informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně, celkem tedy částku ve výši 16.539 Kč, a to do 17. 2. 2023. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %. V č.l. 6.4. Všeobecných obchodních podmínek a v čl. 3. Sazebníku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky. Předžalobní výzvou ze dne 11. 9. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku (soud uzavřenou smlouvu vyhodnotil jako smlouvu o zápůjčce, neboť nebyly sjednány úroky, které jsou základní náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku). Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 13.000 Kč, přičemž tato byla žalovanému poskytnuta převodem na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni jak zápůjčku ve výši 13.000 Kč, tak i poplatek za sjednání úvěru ve výši 3.510 Kč a poplatek za volitelnou službu „informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně, a to do 17. 2. 2023. Žalovaný však zápůjčku řádně a včas nevrátil a porušil tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající. Pokud jde o výši a složení dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval.7. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu zápůjčky ve výši 13.000 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 3.510 Kč a poplatek za volitelnou službu „informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, celkem tedy 16.539 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.539 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení (právo žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).8. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu co do požadované smluvní pokuty. Soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě, obsažené ve Všeobecných obchodních podmínkách a v Sazebníku a nikoliv ve smlouvě samotné, je neplatné, přičemž v tomto odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, týkající se smluvní pokuty, kdy v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, neúspěšná byla jen v nepatrné části (výrok II. tohoto rozsudku), proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokátovi v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava, výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé) ve výši 300 Kč za úkon, 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 252 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.