47 C 55/2024-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 11. 1. 2024 (podána u soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit:- částku 48 667 Kč na jistině,- kapitalizovaný úrok ve výši 3 628,16 Kč od 16. 9. 2015 do 28. 12. 2022,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 208,58 Kč od 16. 9. 2015 do 28. 12. 2022,- úrok 21,9 % ročně z částky 47 435,02 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení z částky 47 435,02 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 %,to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 16. 9. 2015 č.: , Anonymizováno, , uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, .2. Žalobce uvedl, že označenou smlouvu o úvěru uzavřela s žalovaným společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „banka“), a na základě ní mu poskytla úvěr 122 000 Kč. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, proto banka využila svého práva a v souladu s podmínkami, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr poskytnutý za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný v prodlení.3. Aktivní legitimace žalobce je dle žalobce dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty dne 18. 9. 2023 mezi , IČO, “), a bankou, a mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, , která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023.4. Žalovaný na svou obranu uvedl, že své závazky vůči bance plnil až do konce roku 2022, poté se však dostal z důvodu osobní krize a ztráty zaměstnání do ekonomických potíží, v důsledku kterých přestal být schopen své závazky plnit. Žalovaný namítl, že o postoupení pohledávky z banky , Anonymizováno, na žalobce nebylo informován, a dále zpochybnil aktivní legitimaci žalobce k podání této žaloby, protože identifikace postupované pohledávky byla neurčitá. Dále namítl, že se původní vě+řitel dostatečně nezabýval situací žalovaného ve smyslu jeho vyživovacích povinností i jeho možností podnikat (srov. str. 3 protokolu o jednání).5. Soud nařídil jednání, ke kterému se dostavil jen žalovaný. Soud provedl dokazování písemnými důkazy a z nich zjistil následující skutečnosti.6. Banka uzavřela s žalovaným dne 16. 9. 2015 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 122 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 930,68 Kč, a to počínaje dnem 25. 10. 2015; anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 21,9 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy pak je Sazebník poplatků. (důkaz: označenou smlouvou; Všeobecné produktové podmínky; Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 4. 2015; Spotřebitelský splátkový úvěr – Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. 9. 2015)7. Banka svůj závazek splnila a dne 16. 9. 2015 úvěr žalovanému poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného (důkaz: platební historie a Výpis z úvěrového účtu ze dne 25. 9. 2015).8. Žalobce uvedl v tomto řízení, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného banka vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr s datem 16. 9. 2015. Žalobce uvedl, že žalovaný uvedl jako svůj čistý měsíční příjem 18 462,83 Kč, který plynul z jeho podnikatelské činnosti. Nicméně banka z tohoto žalovaným tvrzeného příjmu nevycházela. Stanovila příjem žalovaného dle IncomeModelu na částku 30 613,61 Kč. Dále žalovaný uvedl do žádosti o úvěr jako „ostatní životní náklady: 0,00 Kč“, když předtím uvedl své výdaje jen ve smyslu výdajů na podnikání (viz „rozdíl mezi příjmy a výdaji (č. 104 DP) 221 554,00 Kč“). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl jako celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč a počet zdrojů příjmu „1“. Žalovaný nepředložil bance doklad o bezdlužnosti od finančního úřadu a předložil bance daňové přiznání. Žalovaný uvedl do žádosti o úvěr, že nemá srážky ze mzdy a nemá jiné měsíční splátky a že má vyživovací povinnost ke 2 dětem a má živnostenský list a je ke podnikatelem. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti klienta; Žádost o úvěr; Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.9. V daňovém přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2014 žalovaný uvedl, že má příjmy 568 205 Kč a výdaje 346 651 Kč (důkaz: daňové přiznání za období 2014).10. Stran výdajů banka vyšla toliko z teoretického modelu, kdy vycházela z částky životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV, a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení. Na základě uvedených údajů banka dospěla k částce 2 830 Kč jakožto životních nákladů žalovaného. Výpočet disponibilní částky byl bankou vypočten tak, že od příjmu byly odečteny veškeré výdaje žalovaného, čímž banka dospěla k tzv. maximální měsíční splátce, kterou vypočetla níže uvedeným způsobem. Konkrétní výpočet banka provedla následovně: Příjem (30 613,61 Kč) – interní splátky (6 363,64 Kč) – externí splátky hrazené na spotřebitelské závazky (2 398 Kč) – životní náklady (2 830,00 Kč) = MMS. MMS * 1 = 19 021,97 Kč (viz č. l. 29 a důkaz Vyjádřením banky k procesu posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 14. 3. 2024).11. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Následovalo upomínání žalovaného k plnění jeho závazků (důkazy: Upomínka s datem 31. 3. 2022; Upomínka s datem 30. 6. 2022), leč marně. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu s Produktovými podmínkami banky, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru ke dni 28. 12. 2022 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný v prodlení (důkaz: Oznámení o prohlášení úvěru za splatný s datem 30. 12. 2022; Podací arch s datem 2. 1. 2023).12. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 240 897,12 Kč (důkaz Platební historie a Výpisy z účtu žalovaného za dobu od 25. 9. 2015 do 18. 9. 2023, jakož i tvrzení žalobce na č. l. 27 verte).13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 uzavřené mezi společností I-Xon a bankou ve spojení s přílohou č. 1 soud zjistil, že se vlastníkem žalobní pohledávky za žalovaným se nejprve stala společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, . O této skutečnosti bylo žalovanému zasláno oznámení (důkaz: označenou smlouvou a oznámením ze dne 25. 9. 2023; Potvrzení od , právnická osoba, . o postoupení pohledávek s datem 18. 9. 2023; Poštovní podací arch s datem 26. 9. 2023 – list 5; Příloha č. 1 – Seznam postupovaných pohledávek na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023).14. Posléze mezi žalobcem a společností I-Xon došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 k převodu pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, do vlastnictví žalobce. O této skutečnosti bylo žalovanému zasláno oznámení (důkaz: označenou smlouvou a oznámením ze dne 9. 10. 2023; Seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky ze společnosti , Anonymizováno, .s. na spol. , právnická osoba, . a odeslaných Předžalobních výzev; Příloha č. 1 – Seznam pohledávek). Současně byl žalovaný vyzván ke splnění svých platebních povinností (důkaz: Dvojí výzva k úhradě dluhu s datem 9. 10. 2023).15. Právní hodnocení16. Pokud šlo o námitky žalovaného, že postupovaná pohledávka byla nedostatečně identifikována, pak jde o argument nesprávný. Ve smlouvě o úvěru z 16. 9. 2015 je uvedeno na dvou místech číslo, tel. číslo, , a to na str. 2 (čl. III.2.) jakožto číslo účtu žalovaného a na str. 4 nahoře. Tímto číslem je pohledávka za žalovaným jednoznačně identifikována jak v příloze ke smlouvě o postoupení pohledávky mezi bankou a společností I-Xon, tak v příloze ke smlouvě o postoupení pohledávky mezi společností I-Xon a žalobcem. Soud neměl pochyb o tom, že žalobce byl nabyvatelem pohledávky právě za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení.17. Při právním posouzení soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť úvěrová smlouva byla uzavřena po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti tohoto zákona. Jedná se především o ust. § 2395 a násl. o. z. Právní poměr úvěru se mezi stranami řídil také zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), neboť rozhodné skutečnosti nastaly dne 16. 9. 2015. Zákon o spotřebitelském úvěru byl nahrazen novým zákonem č. 257/2016 Sb. až s účinností od 1. 12. 2016, proto je třeba aplikovat předchozí právní úpravu.18. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebite