49 C 107/2024-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se původně domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 50.979,77 Kč, s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. K částečnému zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 17. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 1.532,85 Kč (smluvní pokuta) a 11.548,92 Kč (kapitalizovaný úrok). Žalobu – v části, v níž nebyla vzata zpět – žalobce zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 1. 11. 2022 uzavřela společnost , právnická osoba, smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal 50.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 2.916,41 Kč. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 2.916,41 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne 5. 5. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. O postoupení byl žalovaný informován přípisem odeslaným dne 9. 8. 2021. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil.3. K jednání soudu nařízenému na 18. 7. 2024, ač předvolán řádně a včas, se žalovaný bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Jednání se neúčastnil ani žalobce, který svou neúčast omluvil (zároveň však svou absencí soudu znemožnil postup podle ustanovení 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.).4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:5. Ze smlouvy o úvěru soud nezjistil ničeho, jde o nikým nepodepsaný formulář.6. Z výpisu z běžného účtu banky , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 1. 11. 2022 byla odeslána částka 50.000 Kč na bankovní účet žalovaného. Že jde o bankovní účet právě žalovaného je prokázáno výpisem z účtu z téhož dne, na němž je identifikována příchozí platba od žalovaného.7. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě celého dluhu a připojeného podacího lístku soud zjistil, že , právnická osoba, jí vyzvalo žalovaného k zaplacení, výzva byla odeslána 3. 4. 2023. Jde o první výzvu k zaplacení, doručení není tvrzeno ani doloženo, tedy soud vychází z domněnky doručení podle ustanovení § 573 o. z.8. Ze společného prohlášení ze dne 16. 5. 2023 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.9. Z výzvy před podáním žaloby a připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k zaplacení.10. Z listiny „Interní kontrola“ soud zjistil, že dne 30. 6. 2023 žalobce eviduje pohyb svého poradce na adrese , adresa, této listiny soud nemá za prokázané, že by v této souvislosti žalobce vynaložil náklad v jakékoli konkrétní výši a že by vynaložení tohoto nákladu bylo spojeno s vymáháním pohledávky po žalovaném.11. Z dalších listin, které žalobce navrhl a soud provedl k důkazu, soud žádná skutková zjištění určující pro rozhodnutí ve věci neučinil. Předložil-li žalobce další korespondenci, nedoložil nijak její odeslání.12. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 1. 11. 2022 , právnická osoba, žalovanému odeslalo na jeho bankovní účet částku 50.000 Kč, téhož dne žalovaný naopak poslal 1 Kč. Soud nemá za prokázané, že by spolu v této souvislosti , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli jakoukoli smlouvu o úvěru. Dále žalovaný zaplatil částku 2.916,41 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil, že by zaplatil více), jinak ničeho. Z ničeho neplyne, že by , právnická osoba, jakkoli před poskytnutím částky 50.000 Kč zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla dne 5. 5. 2023 postoupena žalobci. Žalovaný byl poprvé vyzván k zaplacení výzvou odeslanou dne 3. 4. 2023. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení žalované částky, marně.13. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 1. 11. 2022 – byla-li vůbec uzavřena - soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp., nezjišťoval jiné případné dluhy a splátky žalované aj. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).14. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 1. 11. 2022 -byla-li uzavřena - hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Právnímu předchůdci žalobce ani žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.15. Protože však žalovaný čerpal částku 50.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.16. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 2.916,41 Kč a 1 Kč (jak plyne z výpisu z účtu), tj. celkem 2.917,41 Kč, zbývá vydat 47.082,59 Kč.17. Právní předchůdce žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 3. 4. 2023. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen (a s ohledem na jeho absenci při jednání ve věci dne 18. 7. 2024 jej soud v tomto směru nemohl poučit a vyzvat podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k tomu srov. též shora). Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 6. 4. 2023. Dne 6. 4. 2023 byl čtvrtek, za dobu „bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující pracovní den, tj. pátek 7. 4. 2023. Ke dni 7. 4. 2023 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 47.082,59 Kč a od následujícího dne, tj. od 8. 4. 2023, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky.18. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 47.082,59 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 8. 4. 2023 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.19. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).20. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci, který posuzoval nejenom ve vztahu k žalované jistině, ale též příslušenství, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 77,3 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 22,7 %, tzn. rozdíl je 54,6 %. Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.040 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 1.250,- Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 500,- Kč a jeden právní úkon po 250,- Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100,- Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 325,50 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 3.916 Kč. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 54,6 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 2.138 Kč.22. Náhradu za částečné zpětvzetí žaloby a doplnění žaloby k výzvě soudu soud žalobci nepřiznal, neboť nejde o náklad vynaložený účelně (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.). Skutková tvrzení a označení důkazů, které žalobc