49 C 8/2024-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 18.250 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 20. 8. 2006 uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovaným smlouvu o půjčce, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 20.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky (celkem v částce 13.280 Kč na této úplatě), které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 52 týdenních splátkách. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 15.030 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti , Anonymizováno, , smlouvou ze dne 24. 8. 2018 potom byla postoupena žalobci. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Ve věci bylo nařízeno jednání na 28. 5. 2024. Tohoto jednání se neúčastnil žalobce (který svou neúčast omluvil) ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Z smlouvy o půjčce ze dne 20. 8. 2006 soud zjistil, že podle ní žalovaný převzal od , právnická osoba, částku 20.000 Kč v hotovosti. Podle smlouvy měl tuto částku spolu s poplatkem v částce 13.280 Kč splácet v 52 týdenních splátkách po 640 Kč.5. Z formuláře zákaznické karty neučinil soud žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění: jde o nikým nevyplněný formulář, neautorizovaný a nedatovaný.6. Z výpisu z obchodního rejstříku , Anonymizováno, soud zjistil, že tato společnost je zapsaná v lucemburském obchodním rejstříku.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společnosti , Anonymizováno, .8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Z připojeného podacího archu soud zjistil, že toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 9. 2018. Jedná se o první výzvu k zaplacení, u níž ej doloženo její odeslání. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků a netvrdil jiné datum doručení, vychází soud z domněnky podle ustanovení § 573 o. z., tedy doručení třetí následující pracovní den, tedy ke dni 18. 9. 2018.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. 1 a výpisu z internetového bankovnictví soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Postoupení pohledávky vzal za prokázané oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky.10. Z podacího archu ze dne 29. 7. 2015 soud zjistil, že žalovanému byla uvedeného dne odeslána písemnost. Nelze však dovodit, jaký byl obsah zásilky (žádnou listinu datovanou přibližně 29. 7. 2015 žalobce soudu nepředložil).11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 26. 4. 2023 a připojeného podacího archu soud vzal za prokázané, že jím žalobce vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby.12. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 20. 8. 2006 žalovaný převzal částku 20.000 Kč v hotovosti od zástupce , právnická osoba, (srov. obsah smlouvy o půjčce). , Anonymizováno, však předtím naprosto nijak nezjišťoval majetkové a jiné poměry žalovaného, z nichž by mohl učinit závěr o tom, zda je reálné, že žalovaný bude řádně a včas splácet částku ve výši 640 Kč týdně (tj. 2.560 – 3.200 Kč měsíčně, v závislosti na počtu týdnů v měsíci) po dobu 52 týdnů, tj. jednoho roku. Respektive, pokud něco takového , právnická osoba, zjišťoval, není zřejmé, neboť žalobce takové tvrzení – přes výzvu soudu, které se mu v tomto směru dostalo – neuvedl. Žalovaný tedy čerpal částku 20.000 Kč a vrátil částku 15.030 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil, že by splatil více, a takové tvrzení ničím neprokazoval). Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve , Anonymizováno, (smlouvou ze dne 19. 6. 2015) a následně žalobci (smlouvou ze dne 24. 8. 2018). První výzva, u níž žalobce doložil odeslání žalovanému, byla žalovanému doručena dne 18. 9. 2018 (srov. domněnku shora). Žalobce výzvou ze dne 26. 4. 2023 před podáním žaloby žalovaného vyzval k zapalcení.13. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Smlouvu o půjčce ze dne 20. 8. 20006 soud hodnotí jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť , právnická osoba, zjevně před poskytnutím částky a podpisem smlouvy nijak reálně neověřoval schopnost žalovaného splácet sjednané částky, když nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud smlouvu o půjčce hodnotí je jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 39 obč. zák. , tedy z ní právo nelze přiznat. Právním předchůdcům žalobce ani žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.14. Protože však žalovaný čerpal částku 20.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 451 an. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák.15. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 15.030 Kč, zbývá vydat 4.970 Kč. Splatnost této částky nastala ke dni 19. 9. 2018 (první doložená výzva byla žalovanému doručena dne 18. 9. 2018, srov. shora, tzn. podle ustanovení § 563 obč. zák. splatnost nastala dne 19. 9. 2018). Počínaje dnem 20. 9. 2018 je tak žalovaný v prodlení se zaplacením této částky a žalobce má vedle jistiny právo též na zaplacení úroku z prodlení (srov. ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák.). Soud mu proto úrok z prodlení přiznal z částky 4.970 Kč za dobu od 20. 9. 2018 do zaplacení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., maximálně však ve výši, v níž se žalobce zaplacení domáhal (srov. vázanost soudu žalobním petitem a nemožnost přiznat plnění ultra petitum). O třídenní pariční lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).16. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, tedy není co nahrazovat.